Přečteno - Unor

Johoho,
přicházím s dalším článkem. Ale jenom maličkatým, přečteno za únor. Tenhle měsíc mám na účtě jenom dvě knížky. Bída. Ale byly celkem obsáhlé. Každopádně začal mi druhý semestr a bylo hodně akcí, tak jsem prostě neměla na víc čas.

Dan Brown - Inferno
Patřím mezi lidi co čtou až na romantický tituly (mám asi nějakou vadu, romantické filmy/knížky /seriály nemůžu bytostně vystát) prakticky všechno a nebráním se ani takhle zprofanovym komerčnim autorům jako je Dan Brown. Ty knížky jsou čtivý a pro někoho jako já, kdo maturoval z dějin umění, jsou pěkně tématický. Je to sice pořád jeden a ten samý příběh a přiznávám, že už mě to poměrně dost krká, ale co se dá dělat. Chápu, co se na tom lidem líbí. Mě se to taky celkem líbí. Aspoň jeden autor který oslavuje intelekt a ne to, jak člověk vypadá. Inferno si vzalo na paškál Božskou komedii Dante Alighieriho a celou dobu se tam řeší všechno kolem toho. Předpokládám, že každej ví o čem Božská komedie je, ale pokud nevíte, radši si to před Infernem přečtěte. Nebo si zahraje pc hru Dante´s Inferno, prej je celkem cool. Mimo Danteho se tam také řeší jedno hodně aktuální sociální téma, které vám ale prozradit nemůžu, byl by to dost brutální spoiler. Můžu ovšem říct, že to spojení historického a hodně současného témata je skvělé a zaručuji, že vás donutí přemýšlet.
Čteno v aj.

Adrzej Sapkowski - Zaklínač I. Poslední přání
Na podzim bude vycházet třetí díl počítačové hry Zaklínač a k té příležitosti mě napadlo KONEČNĚ si přečíst celou knižní předlohu. Zaklínač je pro mě totiž neuvěřitelně srdcová záležitost a po tom, co teď čtu ty knížky ještě víc. Adrzej Sapkowski je možná nejvýznamnější středoevropský autor fantasy, původem z Polska. Jeho knížky jsou pro českého čtenáře jak stvořený, to prostředí je prostě takový... skoro český. Dokonce tuším napsal ságu odehrávající se za Husitských válek. Ale zpět k Zaklínači, je to typické fantasy takového toho hodně naturalistického rázu, takže sprostá mluva, sex a detailní popis vraždění přítomno. Příběh se točí kolem postavy jménem Geralt z Rivie, jehož "zaměstnáním" je zabíjejí příšer, které ohrožují lidi. Rozhodně to není typický hrdina jak z pohádky, spíš takový ten archetyp antihrdiny. Na lidi je nepříjmej, hodně pije, navštěvuje bordely, ale ve skutečnosti ta nejsprávnáčtější osoba jak jen to jde. Prostě zamilujete si ho.
Tenhle první díl je soubor povídek (druhej taky, pak až začíná sága). Už jsem skoro na konci druhého a můžu říct, že hodně atakuje příčky toho nejlepšího, co jsem kdy četla. Pro ukázku, takhle vypadá Geralt ve hře.
Čteno v čj.

Přečteno - Leden

Zdravíčko,
dneska bude Přečteno za leden. Budu muset vymyslet nějakou anglickou alternativu pro název článku, jelikož tenhle font si nerozumí  háčkama a čárkama a vypadá to nechutně, ale můj mozek má dneska brain fart (snažím se zotavit ze včerejšího LegendConu a GamesConu, určitě o tom napíšu článek) tak to změním až příští měsíc.

Přečteno - prosinec

Tento měsíc mám přečteno hanebně málo. Místo knížek jsem se věnovala všemožným zápočtovým pracím, seminárce, atd. tak nebyl čas. A příští měsíc to bude ještě horší, začíná zkouškové, to tu nebudu mít možná vůbec nic :/

Jean-Jacques Rousseau - O společenské smlouvě

Tož s touhle knihou na chvíli s literaturou o politologické historii končím. Ono se to nečte zrovna nejlépe. Celá kniha je o tom, co je to "společenská smlouva", jaká je její funkce, jak vznikne, jak zanikne a tak dále. Rozhodně doporučuji pouze lidem, kteří mají nějaké bádající nebo silně studijní tendence, pro normálního čtenáře dost těžce stravitelné. 

Čteno v aj. 

Suzanne Collins - Aréna smrti a Vražedná pomsta

Ku příležitosti uvedení druhého dílu Hunger Games v kinech jsem se konečně vrhla na knižní předlohu. Post-apokalyptická literatura a filmy jsou moje nejmilovanější, tudíž tohle jsem si prostě musela přečíst, ačkoli to z nějakého nepochopitelného důvodu spousta lidí považuje za něco na úrovni Twillight. Neříkám, že je nejinteligentnější dílo pod sluncem, ale spoustu hejtů to dostává zbytečně. Čte se to neuvěřitelně pohodově, je to ideální čtivo před spaním (na rozdíl od toho pojednání o společenské smlouvě, eh). Akorát mě trošku štve, že koncept arény, kde spolu musejí děti za účelem přežití bojovat je obšlehnutý z Battle Royale. Ale co se dá dělat, Orwell se také u 1984 dost brutálně inspiroval u jiného díla. Třetí díl mám teprve rozečtený.
Čteno v aj.

Přečteno - listopad

U této rubriky svoje vlastní obrázky mít nebudu, jelikož knížky čtu buď vypůjčené z knihovny a ke konci měsíce je už nemám, nebo v častějším případě na tabletu, takže fotit prakticky nemám co.
Tento měsíc jsem skoro celý oddala četbě do školy. Nemáme sice žádnou povinnou literaturu, kterou musíme za každou cenu přečíst, ale neustále nám vyhrožují selháním u zkoušky, pokud ty knihy nebudeme znát a v rámci nějakého všeobecného vzdělání jsem si prostě řekla přečtu si je a basta.

George R. R. Martin - Tanec s draky
Po přečtení celé Písně ledu a ohně (kdo by nevěděl, tak se oficiálně jmenuje celá série, Hra o trůny je pouze první díl) mám pocit, že člověk kdo to nečetl, jako by nebyl. Všech pět doposud vyšlých dílů jsou absolutní mistrovství a dost seriozně šlapají Tolkienovi na paty o titul "té nejlepší fantasy". Nedokážu pochopit jak někdo mohl vymyslet to, co se odehrává na těchto stránkách. Naprosto geniální.
Tanec s draky se odehrává paralelně s předchozím dílem, Hostinou pro vrány, akorát na druhém konci světa - zaměřuje se zejména na události na Zdi a kolem Daenerys. Kdybych řekla víc tak vyspoileruju děj. Bude vám muset stačit, že konečně bude zima. Každopádně jako nejlepší díl mi přišla Bouře mečů.
Pokud někdo nezná Hru o trůny a vůbec nemá ponětí co jsem to právě napsala, klik tady.
Čteno v aj.

Všechny následující knížky čteny do školy

Charles Louis Montesquieu - O duchu zákonů
Jak je zřejmé z názvu, tato je kniha o zákonech a dělbě moci. O výkladu zákonů ve vztahu k tehdejší době, 18. století. Vyšla za podpory jedné šlechtičny, jelikož Montesquieuova díla byla těžce cenzurována. Tak moc, že ji byl nucen vydat anonymně.
V dnešní době je tato kniha chápána jako jedno z nejdůležitějších politologických děl. Montesquieu byl člověk, který od zákonodárné a výkonné moci oddělil moc soudní, takže se to dá celkem pochopit.
S takovýmto popisem jsem čekala nějakou "pecku" která mi změní pohled na svět, ale nic takového se nekonalo. Je to poměrně táhnoucí se výklad toho co by panovník měl a neměl dělat, pokaždé zmíněno v podmínkách republiky, monarchie a tyranie. Jediná věc, která mě zaujala, byl výklad vztahu podnebních podmínek a chování společnosti.
Nakonec jsem usoudila, že na plné pochopí jsem moc mladá, jelikož mi přečtení fakt moc nedalo.
Čteno v čj.

Karel Marx, Bedřich Engels - Komunistický manifest
Bude to znít divně, ale tohle rozhodně doporučuji k přečtení každému. Zejména někomu jako já, kdo byl narozen po revoluci a komunismus nezažil. Pomohlo mi to k širšímu dopochopení o čem vlastně celá ta ideologie byla.
Jinak obsah hodnotit snad ani nemá cenu, hrozná snůška blábolů.
Čteno v čj.

Nicollo Machiavelli - Vladař
Podobný případ jako Montesquieuova kniha - pojednání o tom, co jak by se panovník měl a neměl chovat. Byla napsána v 16. století a jednotlivé příklady vládnutí jsou zde ukazovány na tehdejších malinkých italských knížectvích a jejich vládcích o jejichž většině jsem slyšela poprvé v životě. Zaznívají zde zajímavé názory, jako např.: "Nutno chápat, že vladař, zejména vladař nový, nemůže vynikat všemi vlastnostmi, pro které jsou lidé považování za dobré, protože je často nucen k udržení vlády jednat proti věrnosti, proti milosrdenství, proti lidskosti, proti náboženství." 
Z celé knihy se tedy člověk nakonec dozví, že panovník, aby mohl pořádně vládnout, musí být krutý, lstivý a prolhaný, dobré vlastnosti ho nedostanou nikam.
Mimochodem Michiavelli se považuje za zakladatele politologie.
Upřimně, moc mě to nebavilo číst, ale některé extrémistické výroky mě docela zaujali.
Čteno v čj.

Charles Louis Montesquieu - Perské listy
A zase Montesquieu. Tohle byla jeho první kniha a mezi lidmi se stala tehdy celkem oblíbenou, nejspíš pro její satirický ráz. Je složena z fiktivních dopisů mezi dvěma Peršany (a občas několika dalšími lidmi), kteří cestují po Evropě, až se usadí ve Francii. Ve svých dopisech kritizují a diví se tehdejší francouzské společnosti, v podstatě na ní ve výsledku pomluví úplně všechno.
Tak tohle bylo ze všech politologických knih přečtených za tento měsíc rozhodně nejdivnější. Oni totiž ti dva Peršané ve svých dopisech mimo jiné hojně rozebírali svoje velké množství manželek a otroků, vyprávěli si příběhy o incestu atd. Jelikož úplně lásku k muslimům nechovám, neměla jsem nějakou extra radost že čtu takové věci.
Čteno v aj.