U této rubriky svoje vlastní obrázky mít nebudu, jelikož knížky čtu buď vypůjčené z knihovny a ke konci měsíce je už nemám, nebo v častějším případě na tabletu, takže fotit prakticky nemám co.
Tento měsíc jsem skoro celý oddala četbě do školy. Nemáme sice žádnou povinnou literaturu, kterou musíme za každou cenu přečíst, ale neustále nám vyhrožují selháním u zkoušky, pokud ty knihy nebudeme znát a v rámci nějakého všeobecného vzdělání jsem si prostě řekla přečtu si je a basta.
George R. R. Martin - Tanec s draky
Po přečtení celé Písně ledu a ohně (kdo by nevěděl, tak se oficiálně jmenuje celá série, Hra o trůny je pouze první díl) mám pocit, že člověk kdo to nečetl, jako by nebyl. Všech pět doposud vyšlých dílů jsou absolutní mistrovství a dost seriozně šlapají Tolkienovi na paty o titul "té nejlepší fantasy". Nedokážu pochopit jak někdo mohl vymyslet to, co se odehrává na těchto stránkách. Naprosto geniální.
Tanec s draky se odehrává paralelně s předchozím dílem, Hostinou pro vrány, akorát na druhém konci světa - zaměřuje se zejména na události na Zdi a kolem Daenerys. Kdybych řekla víc tak vyspoileruju děj. Bude vám muset stačit, že konečně bude zima. Každopádně jako nejlepší díl mi přišla Bouře mečů.
Pokud někdo nezná Hru o trůny a vůbec nemá ponětí co jsem to právě napsala, klik tady.
Čteno v aj.
Všechny následující knížky čteny do školy
Charles Louis Montesquieu - O duchu zákonů
Jak je zřejmé z názvu, tato je kniha o zákonech a dělbě moci. O výkladu zákonů ve vztahu k tehdejší době, 18. století. Vyšla za podpory jedné šlechtičny, jelikož Montesquieuova díla byla těžce cenzurována. Tak moc, že ji byl nucen vydat anonymně.
V dnešní době je tato kniha chápána jako jedno z nejdůležitějších politologických děl. Montesquieu byl člověk, který od zákonodárné a výkonné moci oddělil moc soudní, takže se to dá celkem pochopit.
S takovýmto popisem jsem čekala nějakou "pecku" která mi změní pohled na svět, ale nic takového se nekonalo. Je to poměrně táhnoucí se výklad toho co by panovník měl a neměl dělat, pokaždé zmíněno v podmínkách republiky, monarchie a tyranie. Jediná věc, která mě zaujala, byl výklad vztahu podnebních podmínek a chování společnosti.
Nakonec jsem usoudila, že na plné pochopí jsem moc mladá, jelikož mi přečtení fakt moc nedalo.
Čteno v čj.
Karel Marx, Bedřich Engels - Komunistický manifest
Bude to znít divně, ale tohle rozhodně doporučuji k přečtení každému. Zejména někomu jako já, kdo byl narozen po revoluci a komunismus nezažil. Pomohlo mi to k širšímu dopochopení o čem vlastně celá ta ideologie byla.
Jinak obsah hodnotit snad ani nemá cenu, hrozná snůška blábolů.
Čteno v čj.
Nicollo Machiavelli - Vladař
Podobný případ jako Montesquieuova kniha - pojednání o tom, co jak by se panovník měl a neměl chovat. Byla napsána v 16. století a jednotlivé příklady vládnutí jsou zde ukazovány na tehdejších malinkých italských knížectvích a jejich vládcích o jejichž většině jsem slyšela poprvé v životě. Zaznívají zde zajímavé názory, jako např.: "Nutno chápat, že vladař, zejména vladař nový, nemůže vynikat všemi vlastnostmi, pro které jsou lidé považování za dobré, protože je často nucen k udržení vlády jednat proti věrnosti, proti milosrdenství, proti lidskosti, proti náboženství."
Z celé knihy se tedy člověk nakonec dozví, že panovník, aby mohl pořádně vládnout, musí být krutý, lstivý a prolhaný, dobré vlastnosti ho nedostanou nikam.
Mimochodem Michiavelli se považuje za zakladatele politologie.
Upřimně, moc mě to nebavilo číst, ale některé extrémistické výroky mě docela zaujali.
Čteno v čj.
Charles Louis Montesquieu - Perské listy
A zase Montesquieu. Tohle byla jeho první kniha a mezi lidmi se stala tehdy celkem oblíbenou, nejspíš pro její satirický ráz. Je složena z fiktivních dopisů mezi dvěma Peršany (a občas několika dalšími lidmi), kteří cestují po Evropě, až se usadí ve Francii. Ve svých dopisech kritizují a diví se tehdejší francouzské společnosti, v podstatě na ní ve výsledku pomluví úplně všechno.
Tak tohle bylo ze všech politologických knih přečtených za tento měsíc rozhodně nejdivnější. Oni totiž ti dva Peršané ve svých dopisech mimo jiné hojně rozebírali svoje velké množství manželek a otroků, vyprávěli si příběhy o incestu atd. Jelikož úplně lásku k muslimům nechovám, neměla jsem nějakou extra radost že čtu takové věci.
Čteno v aj.
Tento měsíc jsem skoro celý oddala četbě do školy. Nemáme sice žádnou povinnou literaturu, kterou musíme za každou cenu přečíst, ale neustále nám vyhrožují selháním u zkoušky, pokud ty knihy nebudeme znát a v rámci nějakého všeobecného vzdělání jsem si prostě řekla přečtu si je a basta.
George R. R. Martin - Tanec s draky
Po přečtení celé Písně ledu a ohně (kdo by nevěděl, tak se oficiálně jmenuje celá série, Hra o trůny je pouze první díl) mám pocit, že člověk kdo to nečetl, jako by nebyl. Všech pět doposud vyšlých dílů jsou absolutní mistrovství a dost seriozně šlapají Tolkienovi na paty o titul "té nejlepší fantasy". Nedokážu pochopit jak někdo mohl vymyslet to, co se odehrává na těchto stránkách. Naprosto geniální.
Tanec s draky se odehrává paralelně s předchozím dílem, Hostinou pro vrány, akorát na druhém konci světa - zaměřuje se zejména na události na Zdi a kolem Daenerys. Kdybych řekla víc tak vyspoileruju děj. Bude vám muset stačit, že konečně bude zima. Každopádně jako nejlepší díl mi přišla Bouře mečů.
Pokud někdo nezná Hru o trůny a vůbec nemá ponětí co jsem to právě napsala, klik tady.
Čteno v aj.
Všechny následující knížky čteny do školy
Charles Louis Montesquieu - O duchu zákonů
Jak je zřejmé z názvu, tato je kniha o zákonech a dělbě moci. O výkladu zákonů ve vztahu k tehdejší době, 18. století. Vyšla za podpory jedné šlechtičny, jelikož Montesquieuova díla byla těžce cenzurována. Tak moc, že ji byl nucen vydat anonymně.
V dnešní době je tato kniha chápána jako jedno z nejdůležitějších politologických děl. Montesquieu byl člověk, který od zákonodárné a výkonné moci oddělil moc soudní, takže se to dá celkem pochopit.
S takovýmto popisem jsem čekala nějakou "pecku" která mi změní pohled na svět, ale nic takového se nekonalo. Je to poměrně táhnoucí se výklad toho co by panovník měl a neměl dělat, pokaždé zmíněno v podmínkách republiky, monarchie a tyranie. Jediná věc, která mě zaujala, byl výklad vztahu podnebních podmínek a chování společnosti.
Nakonec jsem usoudila, že na plné pochopí jsem moc mladá, jelikož mi přečtení fakt moc nedalo.
Čteno v čj.
Karel Marx, Bedřich Engels - Komunistický manifest
Bude to znít divně, ale tohle rozhodně doporučuji k přečtení každému. Zejména někomu jako já, kdo byl narozen po revoluci a komunismus nezažil. Pomohlo mi to k širšímu dopochopení o čem vlastně celá ta ideologie byla.
Jinak obsah hodnotit snad ani nemá cenu, hrozná snůška blábolů.
Čteno v čj.
Nicollo Machiavelli - Vladař
Podobný případ jako Montesquieuova kniha - pojednání o tom, co jak by se panovník měl a neměl chovat. Byla napsána v 16. století a jednotlivé příklady vládnutí jsou zde ukazovány na tehdejších malinkých italských knížectvích a jejich vládcích o jejichž většině jsem slyšela poprvé v životě. Zaznívají zde zajímavé názory, jako např.: "Nutno chápat, že vladař, zejména vladař nový, nemůže vynikat všemi vlastnostmi, pro které jsou lidé považování za dobré, protože je často nucen k udržení vlády jednat proti věrnosti, proti milosrdenství, proti lidskosti, proti náboženství."
Z celé knihy se tedy člověk nakonec dozví, že panovník, aby mohl pořádně vládnout, musí být krutý, lstivý a prolhaný, dobré vlastnosti ho nedostanou nikam.
Mimochodem Michiavelli se považuje za zakladatele politologie.
Upřimně, moc mě to nebavilo číst, ale některé extrémistické výroky mě docela zaujali.
Čteno v čj.
Charles Louis Montesquieu - Perské listy
A zase Montesquieu. Tohle byla jeho první kniha a mezi lidmi se stala tehdy celkem oblíbenou, nejspíš pro její satirický ráz. Je složena z fiktivních dopisů mezi dvěma Peršany (a občas několika dalšími lidmi), kteří cestují po Evropě, až se usadí ve Francii. Ve svých dopisech kritizují a diví se tehdejší francouzské společnosti, v podstatě na ní ve výsledku pomluví úplně všechno.
Tak tohle bylo ze všech politologických knih přečtených za tento měsíc rozhodně nejdivnější. Oni totiž ti dva Peršané ve svých dopisech mimo jiné hojně rozebírali svoje velké množství manželek a otroků, vyprávěli si příběhy o incestu atd. Jelikož úplně lásku k muslimům nechovám, neměla jsem nějakou extra radost že čtu takové věci.
Čteno v aj.
Žádné komentáře:
Okomentovat