Zdravíčko,
dneska bude Přečteno za leden. Budu muset vymyslet nějakou anglickou alternativu pro název článku, jelikož tenhle font si nerozumí háčkama a čárkama a vypadá to nechutně, ale můj mozek má dneska brain fart (snažím se zotavit ze včerejšího LegendConu a GamesConu, určitě o tom napíšu článek) tak to změním až příští měsíc.
Suzanne Collins - Mockingjay
Minule jsem psala o prvních dvou dílech, tak jsem logicky musela celou sérii dočíst. Čekala jsem epické zakončení jak se patří, ale byla jsem ohromně zklamaná. Vlastně nevím, jestli mě někdy zakončení nějaké trilogie tak zklamalo jako Mockingjay. Samozřejmě už tam není aréna, ale plně propuknutá revoluce za stržení Kapitolu, ovšem jestli člověk čeká nějaké super vlastenecké boje rebelů s Katniss v čele za lepší budoucnost Panemu tak toho se nedočká. Místo toho si přečte skoro 400 stránek toho jak Katniss brečí. A brečí. A brečí. A břečí. Posléze Peetovi rupne v bedně a zase brečí. A brečí. A brečí. A brečí. A najednou knížka skončí. Samozřejmě přeháním, ale na druhou stranu se tam opravdu kromě tohohle nic moc neděje. Přijde mi, že se autorka dostala do stavu I have no idea what I am doing. Mrzí mě to, první dva díly byly skvělé.
Čteno v aj.
Lukáš Novotný - Politologie
Četla jsem to ke zkoušce z politologie, napsal to náš učitel, ale jelikož je to dost hroznej člověk (nechci lidem nadávat, ale tohle je fakt případ) nedoporučuji číst, bůhví jak korektní ty informace tam jsou.
Čteno v čj.
Terry Deary - Děsivé dějiny USA
Další četba ke zkoušce, tentokrát z Moderních dějin. Neděste se, tohle je knížka pro děti. Sérii Děsivých dějin zbožnuju odmalička, mám doma všechny knížky (je jich asi 30, uh) a člověk se z nich doví neuvěřitelné zajímavosti zábavnou formou (zní jako hrozný klišé, ale v tomhle případě tomu opravdu tak je). Že jsem si vybrala zrovna dějiny USA má důvod čistě v tom, že zbytek Děsivých dějin mám na chatě. Jsou to kraťounký knížečky z půlky plný komiksů, tak to má člověk přečtený za jedno odpoledne, doporučuji.
Čteno v čj.
Dmitry Glukhovsky - Metro 2033
Post-apokalyptický knížky, to já můžu. Možná jste ten název už slyšeli, byla podlé této knihy vyrobená stejnojmenná počítačová hororová hra, která získala poměrně velkou popularitu. A momentálně se i natáčí film, takže řekněme, že je to mezi geekama dost slavný dílo. Děj je zasazen do post-apokalyptické budoucnosti (ale ne tak daleké, přece jenom 2033 je za chvíli), kdy svět je po jaderné válce totálně zpustošen a jediný přeživší se skrývají v komplexu moskevského metra, jelikož na povrchu je moc velká radiace a protože komunisti byli magoři a stavěli metra odolná atomovým výbuchům. Pražské metro je také atomový kryt, jen tak mimochodem. Každopádně lidi v tom metru mají malinkatý problém a to radiací zmutované živočichy, kteří je systematicky vyvražďují. Hlavní postava se jmenuje Artyom a vydá se na quest za záchranu metra před těmito příšerami při kterém potkává nejrůznější lidi. Na Metru 2033 je nejlepší, jak je to celé až děsivě reálné, většina knihy je v podstatě popis systému, který si lidi v metru zavedou a jak šíleně z toho magoří. A jak i přes to, co udělali svému světu pokračují ničit to málo, co jim zbylo.
Čteno v aj.
Dmitry Glukhovsky - Metro 2034
Pokračování Metra 2034. Odehrává se to na stejném místě, ale postavy jsou jiné. A místo radioaktivních příšer se řeší epidemie, která v metru vypukla. První díl byl o mnoho lepší.
Čteno v aj.
Andrikanis Ekaterina - Homevideo aneb Sám sobě kameramanem
Čteno opět do školy, dostala jsem povel, že dokud si to nepřečtu, tak mě nikdo ke kameře nepustí, eh. Většina knihy bylo povídání o velikostech záběrů, z kterých jsem maturovala, takže to byla v podstatě pěkná nuda. Líbili se mi ovšem historky z praxe, kterými autorka doplňovala povídání, jelikož je to údajně nějaká slavná ruská režisérka žijící v Praze (o které jsem teda nikdy neslyšela a to do nás historii kinematografie na střední docela hustili) každopádně píše tam o sobě že je. Spoluautorem knihy je její manžel, nějaký opět údajně ohromně známý kameraman a dost často tam na sebe píší pochvaly jako "tehdy jsem natáčel se svojí budoucí manželkou, skvělou režisérkou a úžasnou ženou...", což si myslím, že do odborné knihy vůbec nepatří a dost mi to tam lezlo na nervy. Suma sumárum, mě to knížka nedala nic, ale věřím, že nějakému natáčejícímu začátečníkovi by pomoct mohla.
Čteno v čj.
Andrikanis Ekaterina - Homevideo aneb Sám sobě střihačem
Pokračování předešlé knihy, ale místo kameramanství zaměřené na střih. V podstatě úplně to samé. Ještě mě čeká třetí díl až ho někde seženu, ufff.
Čteno v čj.
dneska bude Přečteno za leden. Budu muset vymyslet nějakou anglickou alternativu pro název článku, jelikož tenhle font si nerozumí háčkama a čárkama a vypadá to nechutně, ale můj mozek má dneska brain fart (snažím se zotavit ze včerejšího LegendConu a GamesConu, určitě o tom napíšu článek) tak to změním až příští měsíc.
Suzanne Collins - Mockingjay
Minule jsem psala o prvních dvou dílech, tak jsem logicky musela celou sérii dočíst. Čekala jsem epické zakončení jak se patří, ale byla jsem ohromně zklamaná. Vlastně nevím, jestli mě někdy zakončení nějaké trilogie tak zklamalo jako Mockingjay. Samozřejmě už tam není aréna, ale plně propuknutá revoluce za stržení Kapitolu, ovšem jestli člověk čeká nějaké super vlastenecké boje rebelů s Katniss v čele za lepší budoucnost Panemu tak toho se nedočká. Místo toho si přečte skoro 400 stránek toho jak Katniss brečí. A brečí. A brečí. A břečí. Posléze Peetovi rupne v bedně a zase brečí. A brečí. A brečí. A brečí. A najednou knížka skončí. Samozřejmě přeháním, ale na druhou stranu se tam opravdu kromě tohohle nic moc neděje. Přijde mi, že se autorka dostala do stavu I have no idea what I am doing. Mrzí mě to, první dva díly byly skvělé.
Čteno v aj.
Lukáš Novotný - Politologie
Četla jsem to ke zkoušce z politologie, napsal to náš učitel, ale jelikož je to dost hroznej člověk (nechci lidem nadávat, ale tohle je fakt případ) nedoporučuji číst, bůhví jak korektní ty informace tam jsou.
Čteno v čj.
Terry Deary - Děsivé dějiny USA
Další četba ke zkoušce, tentokrát z Moderních dějin. Neděste se, tohle je knížka pro děti. Sérii Děsivých dějin zbožnuju odmalička, mám doma všechny knížky (je jich asi 30, uh) a člověk se z nich doví neuvěřitelné zajímavosti zábavnou formou (zní jako hrozný klišé, ale v tomhle případě tomu opravdu tak je). Že jsem si vybrala zrovna dějiny USA má důvod čistě v tom, že zbytek Děsivých dějin mám na chatě. Jsou to kraťounký knížečky z půlky plný komiksů, tak to má člověk přečtený za jedno odpoledne, doporučuji.
Čteno v čj.
Dmitry Glukhovsky - Metro 2033
Post-apokalyptický knížky, to já můžu. Možná jste ten název už slyšeli, byla podlé této knihy vyrobená stejnojmenná počítačová hororová hra, která získala poměrně velkou popularitu. A momentálně se i natáčí film, takže řekněme, že je to mezi geekama dost slavný dílo. Děj je zasazen do post-apokalyptické budoucnosti (ale ne tak daleké, přece jenom 2033 je za chvíli), kdy svět je po jaderné válce totálně zpustošen a jediný přeživší se skrývají v komplexu moskevského metra, jelikož na povrchu je moc velká radiace a protože komunisti byli magoři a stavěli metra odolná atomovým výbuchům. Pražské metro je také atomový kryt, jen tak mimochodem. Každopádně lidi v tom metru mají malinkatý problém a to radiací zmutované živočichy, kteří je systematicky vyvražďují. Hlavní postava se jmenuje Artyom a vydá se na quest za záchranu metra před těmito příšerami při kterém potkává nejrůznější lidi. Na Metru 2033 je nejlepší, jak je to celé až děsivě reálné, většina knihy je v podstatě popis systému, který si lidi v metru zavedou a jak šíleně z toho magoří. A jak i přes to, co udělali svému světu pokračují ničit to málo, co jim zbylo.
Čteno v aj.
Dmitry Glukhovsky - Metro 2034
Pokračování Metra 2034. Odehrává se to na stejném místě, ale postavy jsou jiné. A místo radioaktivních příšer se řeší epidemie, která v metru vypukla. První díl byl o mnoho lepší.
Čteno v aj.
Andrikanis Ekaterina - Homevideo aneb Sám sobě kameramanem
Čteno opět do školy, dostala jsem povel, že dokud si to nepřečtu, tak mě nikdo ke kameře nepustí, eh. Většina knihy bylo povídání o velikostech záběrů, z kterých jsem maturovala, takže to byla v podstatě pěkná nuda. Líbili se mi ovšem historky z praxe, kterými autorka doplňovala povídání, jelikož je to údajně nějaká slavná ruská režisérka žijící v Praze (o které jsem teda nikdy neslyšela a to do nás historii kinematografie na střední docela hustili) každopádně píše tam o sobě že je. Spoluautorem knihy je její manžel, nějaký opět údajně ohromně známý kameraman a dost často tam na sebe píší pochvaly jako "tehdy jsem natáčel se svojí budoucí manželkou, skvělou režisérkou a úžasnou ženou...", což si myslím, že do odborné knihy vůbec nepatří a dost mi to tam lezlo na nervy. Suma sumárum, mě to knížka nedala nic, ale věřím, že nějakému natáčejícímu začátečníkovi by pomoct mohla.
Čteno v čj.
Andrikanis Ekaterina - Homevideo aneb Sám sobě střihačem
Pokračování předešlé knihy, ale místo kameramanství zaměřené na střih. V podstatě úplně to samé. Ještě mě čeká třetí díl až ho někde seženu, ufff.
Čteno v čj.
Žádné komentáře:
Okomentovat