Kterak jsem vyráběla korektor (podle Kiss a Bee)

Už to bude rok co si sama vyrábím kosmetiku. Ze začátku jsem se bála, že se mi to nepovede, nebo mě to přestane rychle bavit, ale kdeže, baví mě to čím dál tím víc. A těch peněz co jsem ušetřila!
Přirozený vývoj byl tedy udělat level up a začít vyrábět i dekorativní kosmetiku. To už je pořádnej challenge. Přece jenom špatnej krém se vám eventuálně vždycky vsákne, ale špatnej makeup z vás udělá idiota.

Kdo se bojí nesmí do lesa. Odhodlala jsem se, objednala si ingredience a vytvořila si vlastní minerální makeup. Ukázal se jako úplně perfektní a jsem strašně ráda, že jsem to riskla a zkusila ho udělat. Od té doby co ho mám jsem jiný nepoužila.

Velký úspěch mě namotivoval zkusit něco dalšího a tak jsem se pustila do řasenky. Jenže přírodní řasenka je fakt oříšek a nezvládla jsem to. Vlastně to dopadlo dost příšerně. Ona to možná nebyla úplně moje chyba, na internetu jsem žádný příběh "o úspěšné výrobě domácí řasenky" nečetla, tak to možná ani není proveditelný. Aspoň ne pro běžnýho člověka.

Takže velkou motivaci vystřídala velká demotivace z řasenkovýho neúspěchu a experimentování s dekorativkou jsem na čas pohřbila.

Pohřbené by pokusy byly asi až do teď, kdybych ovšem nechodila na blog Kiss a Bee a tím se dostáváme k tomu, o čem chci dnes mluvit. Před časem zveřejnila recept na výrobu domácího korektoru a mě bylo hned jasno, že ho budu chtít zkusit. Protože vyrobit si vlastní korektor, to už zní sakra cool!

Problém byl v tom, že většinu ingrediencí jsem doma neměla a nechtělo se mi je kupovat (pro případ že by to byl zase fail, protože nevím, co bych dělala např. s pixlou červenýho okru) a tak jsem o výrobě akorát snila.

Každopádně minulý týden jsem pročítala komentáře k článku a spoustu lidí psalo jak si recept upravilo k obrazu svému. A mě okamžitě napadlo, že vlastně můžu všechno substituovat něčím jiným. K mým potřebám snad i lepším.

Původní recept obsahoval červený okr, zelený jíl, oxid zinečnatý, kakao a olivové máslo. Já jsem nakonec dospěla k verzi:

5 dílů oxidu zinečnatého
1 díl oxidu titaničitého
trošku růžového jílu
železité oxidy, zejména žlutý a hnědý oxid
mandlové máslo

Oxid zinečnatý se stará o krytí, oxid titaničitý o ještě větší krytí, oba dva navíc dávají korektoru brutální SPF. Jíl zmatní a kántruje kruhy pod očima. Poměr železitých oxidů dává korektoru barvu pleti a máslo celou směs promění ze sypké v takovou pastu. Máslo je úplně fuk jaké člověk použije, hlavně aby bylo hodně tekuté, takže žádné bambucké nebo kakaové. Ideálně mandlové, aloe vera, olivové nebo mango.

Problém byl trochu s namícháním odstínu. Směs byla pořád moc růžová, a já jsem chodící reklama na žlutý podtón pleti. Takže jsem nakonec vypotřebovala hrozně moc žlutého oxidu a výsledek je na mě zase momentálně trošku moc žlutý :D Ale když se hodně rozetře tak je barva oukej. A až se trochu opálím tak to bude hodně oukej.

Výslednej korektor je jednoduše skvělej. Má slušný krytí a stačí ho pidimidi množství. Navíc obsažené máslo krásně hydratuje, takže to je první korektor co vlastním a nevysušuje, což obecně korektory dost dělaj. A jak už jsem zmínila, obsahuje brutální sluneční ochranu. Za mě ohromné nadšení a spokojenost.

Výroba domácí kosmetiky je prostě skvělá. Z dekotativky ještě zkusím někdy vyrobit minerální tvářenku (to si myslím nebude problém) a snad někdy nějaký lehký matující pudr. Řasenku nevermore a oční stíny mám tak skvělé (mojí Naked paletku by domácí výroba určitě nepřekonala) že to nemá cenu zkoušet.

Tím jsem více méně prozkoumala všechno ohledně kosmetiky co má a nemá cenu vyrábět. Další challenge si stanovuju výrobu domácích čistících prostředků. 

Dokumentární filmy co by měl vidět každý #1

Dneska si dáme článek z trochu jiného soudku. Ležím doma s neuvěřitelnýma bolestma všeho a potřebuju nějak přerušit celodenní sledování seriálů a dočítání posledních čísel Reflexu, které jsem prošvihla, protože jinak jsem zblázním. Nejsem zvyklá být nemocná a ležet celý den v posteli je pro mě utrpení. O to víc, že ani zahrát na počítači si nemůžu, protože jakmile si sednu/postavím se, točí se mi hlava tak brutálně, že regulérně padám na zem. Ale můžu si za to sama (aneb můj životní styl by potřeboval větší míru odpočinku). Poučení pro ostatní: poslouchejte svoje maminky a POŘÁDNĚ se oblékejte když jdete v zimě ven a nechoďte domů několik dní po sobě ve 2 ráno.

Sledování dokumentárních filmů je něco, co miluju od malička a považuju to za skvělej způsob jak předávát informace, vzdělávat a upozorňovat na aktuální problémy, protože jak je známo, vizuál v člověku zanechá hlubokej dojem. Jako malá jsem milovala historické a přirodovědné dokumenty, poslední dobou vysedávám spíš u těch, ehm, aktivistickejch. A nejen o nich vám dneska povím.

SWEATSHOP 2014
Začneme něčím co vlastně ani dokument není. Je to reality show. Určitě už o ní slyšel každý, kdo se aspoň trošku pohybuje na internetech, ale stejně o ní napíšu, pro ty vyjímky co to ještě nezaznamenali. Jedná se o projekt jedné norské televize, která oslovila tři tamní fashion blogery a vzala je do Kambodži ukázat v jakých příšerných podmínkách se oblečení, které tady v západní Evropě kupujeme, vyrábí. Jsou nuceni žít v totožných podmínkách, jako tamní obyvatelé, odpracovat to co oni a celkově si vyzkoušet jaký to je. Asi nikoho nepřekvapí, že na konci mají skoro všichni mentální breakdown. Sweatshop je obecné označení továren na oblečení v třetích zemích, kde mají pracovníci minimální mzdy a příšerné pracovní podmínky. Cílem této reality show je poukázat na tento problém. Na problém, že šaty co si člověk koupí v HM za 30 dolarů měli výrobní cenu 0,20 dolarů a člověk co je ušil trpí hladem a žije ve špíně na prostoru 2m x 2m. Sílu v tomhle projektu vidím v tom, že lidi co by tomuhle nikdy nevěnovali jedinou myšlenku třeba aspoň trošku začnou přemýšlet. A třeba si uvědomí, že když kupujou třičko v New Yorku za 79kc že něco není v pořádku. V ceně musí být započítán materiál, provozní náklady, daň a marže. Kolikpak asi z toho jde té továrně.

DARK SIDE OF CHOCOLATE 2010
Podobný problém řeší dokument Dark Side Of Chocolate. Akorát se věnuje čokoládovému průmyslu. Zde je problém zas ten, že na plantážích s kakaovými boby pracuje v otroctví neuvěřitelné množství děti, které jsou často uneseni přímo z domova svým rodinám. Proč děti? Protože nedostávají zaplaceno. Skoro celý dokument je natočen skrytou kamerou, takže člověk vidí všechno v akci. To jak se převážejí děti přes hranice. To jak sekají mačetama na plantážích. Velké potravinářské společnosti jako Nestlé se k tmu odmítli vyjádřit, či problém popřeli.
Blbý je, že tohle se netýká jenom čokolády, ale také cukrové třiny, kafe a podobných komodit. Prostě v Africe je nahovno situace. Nevím jak jinak to říct. Ale nadruhu stranu situace se lepší a kdo se chce k řešení přidat, má to na rozdíl od problému s oblečením hrozně jednoduché. Kupujte fairtrade výrobky. Dřív byly výsadou jenom bio obchodů, ale dnes už je seženete úplně všude. Fairtrade je certifikát potravin, garance původu, že je cruelty-free a pracovníci dostali řádně zaplaceno. Víte například, že Starbucks prodává jenom fairtrade kávu?

MORE THAN HONEY 2012
"Když vymřou včely, vymřou do čtyř let také lidé." řekl údajně Albert Eintein. Vlastně to nikdy neřekl ale to je jedno. Tak by se dal v kostce shrnout tenhle dokument. Zabývá se produkcí medu a všemu co k tomu patří. Dozvěděla jsem se tunu zajímavých informací, protože to je téma o kterém jsem nevěděla lautr nic a vám určitě doporučuji také shlédnout. Když nic jiného, je to celé podkreslené náááááádhernými makro záběry včel. Dozvíte se třeba, že prakticky všechny včely chované k velkoprodukci medu jsou dopované antibiotiky, protože bez toho už nejsou schopni přežít. Takže v medu hezky všichni papáme antibiotika. Nebo že jsou oblasti Číny, co jsou tak znečištěné, že už tam včely vymřely a lidé tam opylují stromy ručně (!!!!!!!!!). A že pravděpodobná budoucnost evropských včel je zkřížení s jejich agresivními africkými kolegy, protože jinak nejspíš vyhynou.

To je pro dnešek všechno. Příště se podíváme na jeden projekt České televize, kosatky držené v zajetí a ekologické dopady velkoprodukce masa. A jako bonus možná na problém s palmovým olejem, pokud si vzpomenu na název dokumentu.

Jak získat skutečně dokonalý vlasy, zn. indický způsob

Dneska to bude trošku delší článek. Napsala jsem ho už před týdnem, ale nějak jsem na něj v záplavě všelijakejch věcí  zapomněla. Kdyby to někoho zajímalo, vzali mě do nové práce! (nechápu jak, protože to s čim jsem se prezentovala byla fakt hrůza. A vlastně to bude spíš jenom praxe. Ale zůstávám v oboru co jsem vystudovala/studuju, takže to je úplná paráda). Jinak příští týden čtvrtek - pátek se koná v Praze v Hájích PragoFFest, což je skvělá akce pro všechny fanoušky počítačových her, fantazy, sci-fi a youtube komunity, kde budu něco-jako-pracovat (rozumějte pobíhat se zrcadlovkou a fotit všechno) je to úžasná akce a doporučuju se stavit. Očekávejte mě nejspíš v League of Legends a GameLine sekci.

Ale teď k tématu.

Jak mnozí ví, rok 2014 pro mě byl z hlediska kosmetiky totální zanevření nad chemickou a typickou drogérkovou kosmetikou a přechod na čistě přírodní, ideálně doma vyráběnou. Obešlo se to bez hipísácký transformace osobnosti, nechodim v batikovanym oblečení a nežiju nikde v lese v souladu se stromama, což je podle společnosti typickej vývoj každýho člověka připouštějícího si bylinky do života (aneb ať žijou stereotypy a předsudky). Tim jsem chtěla jenom podotknou, že ačkoli produkty zmíněné v tomto článku se můžou zdát neznámé, děsivé a až moc alternativní, je úplně v pohodě je používat. Nic se vám nestane, nezačne vám růst mech v hlavě a nebudete mít potřebuju metamorfovat  v druida.

Takže přírodní péče o vlasy. Nemám geneticky úplně super dispozice pro dokonalou hřívu (ani pro pleť teda T_T) plus jsem si vlasy už od brzkých začátků základní školy sytematicky znásilňovala chemickým barvením a vystřídala jsem od skoro blonďatých vlasů přes modrý, zelený, černý až po momentální zrzavo, červeno, mahagonový pokusy. A na těch vlasech to je holt vidět. Neodpustí vám nic. Co se tedy týče barvy, došla jsem k názoru, že roků crazy barev na vlasy mám dost, stejně mi nic z toho neslušelo a zakotvila jsem u henny. Takový červeno-hnědý a jsem spokojená. O tom už jsem tu ovšem psala a barvení je jedna věc, péče je druhá. A s tou jsem měla až donedávna problém.

Ono totiž najít šampón/kondicionér/masku na vlasy cenově dostupný, jakš takš přírodní a aby to vlasy okamžitě nezamastilo je problém. Alverde šampóny jsou fajn, ale nic super úžasnýho. Khadí to samý. Lush obsahuje SLS a to odmítám používat (na rozdíl od silikonů, který zas tak hrozně zlí jak si všichni myslí nejsou). Takže jsem používala Alverde šampóny a přemýšlela o výrobě vlastního, protože jsem holt nebyla úplně spokojena.

A pak jsem něco objevila.  Lávovou zem.

Cože to je? Lávová zem, neboli rhassoul, je jíl z Maroka a ten nejlepší šampón co jsem kdy vyzkoušela. Jsem líná to sama rozepisovat když jsou toho plný internety, takže tady máte vysvětlení ze stránky http://www.lavovazem.cz/:

Název rhassoul pochází z arabského slovesa pro mytí „rhassala“. Rhassoul byl od nepaměti obchodován po celém středním východě. Přepravovali jej celé velbloudí karavany a byl ceněn natolik, že byl běžně věnem pro nevěsty v lepších rodinách. Dnes si získává oblibu po celém světě a to díky svým specifickým vlastnostem a blahodárnému vlivu na pleť i vlasy. Ceněný je vliv zejména na suchou, citlivou a alergickou pokožku. Princip mytí lávovou zemí je čistě fyzikální. Lávová zem absorbuje nečistoty a přebytečný maz jako savý papír. To znamená, že nemá žádný negativní vliv na přirozený kyselí ochranný plášť pokožky a nezabraňuje enzymatickým pochodům pokožky. Rhassoul obsahuje velmi pestrou skladbu těch nejzásadnějších minerálů jako je vápník, draslík, hořčík, křemík, železo a sodík. Důvodem proč je lávová zem dostupná v široké paletě barev (od hnědé až po bílou) je měnící se hladina železa, mědi a oxidu hořečnatého. Lávová zem se dodnes ručně těží v ložiscích v pohoří Atlas v Maroku. Marocká královská rodina má však dodnes vyhrazenou jednu z mnoha důlních pasáží přímo pro vlastní potřebu. Rhassoul je v královské rodině populární dnes stejně jako od nepaměti.

Lávová zem je jednoduše prášek, který smícháte s teplou vodou a umyjete si s ním vlasy. Protože neobsahuje žádný přebytečný blbosti (emulgátory, konzervanty, pěnící činidla apod.) vlasy vyčistí a vyživí zároveň, ale nezatíží je. To znamená, že budete mít objem jak lev, vlasy lehounké jak pírko a hlavně se vám přestanou výrazně mastit. Jsou lidi, kteří po dlouhodobém používání umývaj vlasy jednou týdně. Prostě to stačí.

Je fakt, že je ze začátku trošku divný to používat, protože to logicky vůbec nepění, ale na to si člověk rychle zvykne. Koupit se dá už předmíchaná směs od Logony nebo čistě jíl, který si budete míchat samy. Já kupuji na Ekokoze 500g za 500,-. Zdá se to hodně pěněz, ale ono vám to vydrží věčnost. Na jedno umytí vám stačí jedna větší lžička (pokud máte krátké vlasy tak ještě mnohem mín) Teď jsem dokonce objevila na Ebayi 1kg za 500,- s poštovným zdarma, takže paráda.

Můj jediný problém s lávovou zemí je, že mi po ní hodně elektrizujou vlasy, jakože vážně hodně, takže jsem se uchýlila ke způsobu smíchat lžíci lávové země s troškou Alverde  kopřivového šampónů. Pak vlasy neelektrizujou. Každopádně zatim jsem neslyšela o nikom jiném komu by to dělala.
Na lávovou zem je zlákala i svojí mamku, která se do ní totálně zamilovala. Říká, že nikdy nic lepšího na vlasy nezkusila a neustále se chlubí tim jak jí kolegyně v práci chválí vlasy. A to jí je půl století a vyzkoušela už kde cos. Na lávovku jsem zlákala i Dášenku z blogu Roztomilosti, která i přes počáteční rozpaky uznala jak je to skvělý.

Rhassoul používám od konce října. Za tu dobu porozuju rapidní zlepšení celkový kvality vlasů a to tak o 100%. Konečky se přestali téměř třepit, vlasy se mi mastí mnohem méně a mám dojem, že i rostou trošičku rychleji. Lesknou se a celkově prostě vypadaj zdravě. Na moje poměry obvykle bídných vlasů paráda.

Ale tím krasojízda nekončí. Minulý týden mě napadla jedna věc jak celou péči posunout ještě o level výš. A tím jsou ajurvédské mycí prášky.

Ajurvédské mycí prášky mám doma už nějaký ten pátek, ale nikdy jsem je moc nepoužívala. Jedná se o rozdrcené indické bylinky, které mají umývat vlasy s podobným efektem jako lávová zem. Jenže na rozdíl od lávové země je jejich používání otrava, vždycky je po nich bordel v celý koupelně a hlavně používat je na každé mytí by vyšli dost draze. A musí se nechat působit a to mě nebaví.

Takže mě napadlo, proč to všechno nesmíchat dohromady? To by mohlo mít super efekt. A taky že má!

V jenom pytlíku (prázdném od prvního balení lávovky) jsem smíchala dohromady prášek Shikakkai, Amla, Neem, Aritha. Všechny seženete na Biooo.cz kde balení každého prášku stojí 99,- a je ho 100g, nebo v Repraha.cz seženete to samé množství za 69,-.

Po přášku Shikakkai se skvěle rozčesávaj vlasy a působí proti lupům, také posiluje vlasové kořínky. Amla je kondicionér. Aritha upravuje tvorbu mazu a balancuje ph pokožky hlavy. Neem je bonus, ten nic neumyje, ale taky se stará se o kvalitu pokožky hlavy. Protože zdravá pokožka hlavy = zdravý vlasy. Nazvěme tuto směs Indická směs.

Takže můj mycí směs na jedno umytí vlasů momentálně vypadá následovně:

1 lžíce lávové země
1 lžička indické směsy
1 lžíce teplné vody
1 lžička Alverde šampónu s kopřivou (jakéhokoliv šampónu bez silikonů a SLS)
3 kapky jojobového oleje

Ten účinek se nedá popsat. To je tak moc perfektní! Vlasy jsou po tom jak z jiný planety. Jednoduše zdravý a dobře vypadající. Musíte to prostě zkusit. Zaručuji vám, že nebudete litovat. Dokonce nebudete muset ani používat masky na vlasy, vlasy budou tak vyživený a zdravý že to nebude třeba.

Vyprdněte se všechny drogérkový Gliss kury, Garniery a podobný hrůzy a dejde šanci východním způsobům. Stojí to za to.

P.S.: Kvalita fotek v tomhle článku over 9000.

Výlet do Drážďan

Ahoj! Dlouho jsem nepsala. Nebyl čas a ani nějak chuť. Tentokrát jsem většinu vánočních dárků řešila stylem DIY, takže to zabralo ohromné množství času, plus ukončování semestru ve škole, teď zkouškové, no prostě nebyl čas. Každopádně teď už ho mám, tak se můžete těšit na nálož článků co mám v plánu. Začnu předvánočním výletem do Drážďan.

(zdroj: wikipedia.org)

Prostě jsme chtěli s přítelem podniknout nějaký vánoční výlet. Loni jsme byli ve Vídni, takže tahle destinace nepřipadala v úvahu (ne že by Vídeň nebyla pěkná, ale chtěli jsme někam jinam) tak nás napadl Berlín. Jenže to by chtělo s přespáním a neměli jsme čas to řešit tak los padl na profláknuté Drážďany. Ani jeden z nás tam nikdy nebyl, tak jsme to odsouhlasili. Musím podotknout, že jsem nikdy moc vánočnímu vyletování neholdovala a maximum pro mě byla zastávka na trzích na Staromáku, takže jet někam před Vánocemi je pro mě docela nový pojem.

Další se řešilo jestli jet autem nebo vlakem. Vlakem bysme si mohli oba dva dát svařák, že jo. A prostě vlakem jsou pěkný výlety. Jenže po náhlednutí na předvánoční jízdné Českých drah bylo jasno, že pokud nechceme zkrachovat, tak vlakem ne. Stály tolik, že jsem fakt měla pocit, že si z nás dělaj srandu. Nakonec jsme dali za benzín asi třetinu toho co bysme dali za jízdenky do vlaku.

Takže jsme sedli do auta a jeli. Cestou tam jsem řídila já, zpátky on. Byl to pro mě docela boj, protože můj řidičskej skill je pořád dost špatnej, ale zvládla jsem to, takže třikrát hurá (akorát jsem jednou zastavila na přechodu a jednou na křižovatce, na to doufám že se brzo zapomene :D). Naštěstí jsme vyjeli prozíravě brzo (v osm) a ve všední den, takže jsme neměli problém se zaparkováním (nakonec se nám to podařilo pár metrů od Centrum Galerie, takže naprostá paráda), ale přijet o 45 minut později tak už nezaparkujeme.

Plán byl podívat se na památky, zajít někam na oběd, počkat až se setmí a očumovat trhy. Nic z toho pořádně nevyšlo. Památek je malinko (všechny byly za války rozbombardovaný, to mi mohlo dojít), zoo byla nějaká nefunkční a město je to celkově malý a takový nehezký/temný (ale opět, co čekat od města co bylo celý rozbombardovaný). Došla jsem k názoru, že jediná věc co se tu dá dělat je nakupovat. Vážně. Absolutně nic jinýho. Prager Strasse je ráj na zemi pro všechny nákupčí. Je tu tolik obchodů, že ani najíst jsme se neměli kde. Nakonec jsme skončili v Burger Kingu na nádraží (z kterýho mi bylo solidně zle, tyhle věci obvykle nekonzumuju a můj žaludek mi to dal dost najevo). Trhy byly nakonec pěkný, svařák chutnej. Podívala jsem se poprvé v životě do Primarku a ačkoli jsem si v něm nic nekoupila, dost mě mrzí že v Čechách není (akorát ty lidi v něm jsou totálně jebnutý, hlavně matky s kočárkama). Někdy po pátý jsme sedli do auta a v půl osmý jsme byli doma.

(zdroj: dresden01.de)

Když to shrnu, tak můj celkový dojem z Drážďan je nic moc město plné super nakupování. Kdyby mi například vyhořel celý šatník a potřebovala jsem vše doplnit, jedu tam. Vidím to na ještě jednu zastávku čistě nákupní, s kamarádkami, (protože přítel u mého procházení Primarku viditelně fyzicky trpěl). Je parádní že se tam dá z Prahy za dvě hodiny dojet autem a člověk nemusí nic extra řešit, akorát si vyměnit peníze (německé dálnice jsou zdarma). Takže moje pocity jsou velmi smíšené. Doufám, že v roce 2015 se podívám do toho Berlína. A v Drážďanech si koupím něco pěknýho na sebe. 

Srandy s ajurvédskými čaji

Už kolikrát jsem tu psala, že se mi v srpnu zbláznila pleť. Bylo to tak zlý, že jsem při hledání léčby zabrousila až do pochybných koutů internetů s alternativníma léčbama a nějak jsem při tom svym zuřivym gůglení narazila na ajurvédské čaje. Jelikož mám hodně pozitivní zkušenosti s ajurvédskou kosmetikou, řekla jsem si proč ne, jsou to přece jen čaje.
Nějakým testem a po pročtení milionů článků jsem došla k názoru, že u mě převládá dóšický typ pitta. Dóšické typy jsou v ajurvédě 3 hlavní typologie lidí, povahově, terperamentově a fyziologicky. Každý typ je náchylný k určitým nemocem, proto by se měl člověk chovat s ohledem ke svému typu a taky se podle něj stravovat. Je to hodně složitý a sama tomu doteď pořádně nerozumím, každopádně jak už jsem řekla, vypadá to, že jsem pitta.

Pitta má ráda fyzickou aktivitu, má výbornou paměť, dobré organizační schopnosti, má cholerický sklony, je cílevědomá. Nesnáší horké počasí. Když má svoje tělo v nerovnováze,  často trpí na kožní infekce, nemoci jater a žlučníku, má návaly zlosti, potíže se zrakem.
Můžu vám říct, že když jsem si to pročítala tak jsem byla úplně v šoku, protože já mám přesně problémy s játrama, kožníma infekcema (akné) a potíže se zrakem (časté záněty spojivek).
A jak to souvisí s těma čajema? Každý dóšický typ byl měl pít jiné. A pro pittu se hodí čaj Nimba. O tom, co je to nimba, neboli neem, jsem tu už jednou psala, jedné se o superzázračný strom, který by měl byt údajně schopný vyléčit všechno. No, to sice není, ale jistý účinky fakt má.

Čaj z Nimby má čistit krev a léčit kožní záněty, ulevovat od gynekologických zánětů, od bolestivé menstruace, také se používá jako podpůrný prostředek při chemoterapii. Údajně.
Upřímně, mě zajímaly jenom ty účinky na pleť.
Tak jsem najela na 3 měsíční čajíčkové rituály. Můžou se užívat zároveň dva čaje, tak jsem k němu přihodila ještě čaj Maricha. Ten je na nízký tlak. S tím mám ohromné problémy.
Můžete pít až 3 šálky denně od každého. Já pila dva, takže jsem najednou měla dva šálky ráno a dva šálky večer koncentrovanýho bylinýho čehosi.
Začátky byly hodně težký. Ta chuť je úplně přesnej opak evropských bylinných čajů. Je to silně kořeněný, hořký a ostrý. Přítel se k tomu vyjádřil, že "hrozně nechutně smrdí". První dva dny jsem měla pocit, že budu u každýho šálku zvracet. Spousta lidí na internetu píše, že se přes tu chuť a vůni nikdy nepřenesla, prostě to nedokázali požít.
Bylo to náročný, ale vytrvala jsem a zhruba po 10 dnech jsem si na ně úplně v pohodě zvykla. Teďko už mi dokonce chutnaj, ale na úkor toho, že moje chuťový buňky prošly radikální transformací a je mi teď špatně z představy klasickýho ovocnýho čaje. Taky mi začala hodně v jídlech chutnat kurkuma.

A účinky? Co se týče Nimby,  nejenže bylo náročný se jí naučit pít, náročný byl i ten ozdravný proces. Hned druhý až třetí den jsem dostala mírnou horečku a šílenou migrénu. Je to přirozený proces, ta Nimba je v tom čištění organismu tak radikální, že holt tělo reaguje takhle. Normálně prý tato fáze trvá týden, takže mé dva dny byly úspěch značící, že tak "toxickej" organismus nemám. Dále mě v prvním týdnu šíleně pálila pleť. Opět normální průběh.
Akné se mi po cca 3 týdnech skutečně začalo lepšit. Po dvou měsících jsem zaznamenala úplný zklidnění. Pleť má MNOHEM lepší barvu, je hydratovanější a sjednocenejší. Nechápu, jak něco takového zvládnul čaj, ale je to paráda.
Co se týče toho druhého, u toho pozoruju hlavně mnohem lepší spánek. Opravdu, od té doby co ho piju, spím asi milionkrát lépe. První měsíc jsem měla i méně migrén, hodně energie a nebyla mi pořád zima (co mi bývá), ale pak nastal podzim a podzimní chřipky a všechno nastalo znovu. Holt když jsou doma všichni nemocní tak s tím ani ajurvédskej čaj nepomůže. Ale ten úžasnej spánek zůstal.
Momentálně se chystám přerušit pití Nimby a Marichy a zkusím čaj na zrak a na ochranu jater, tak uvidíme.
Verdikt - pití ajurvédských čajů není pro každého. Je to náročný, ale rozhodně to stojí za to. Čajíčky koupíte buď na netu nebo v obchodech Horoskop. 

Random věcí ze života #2

Dneska se s vámi podělím s několika věcma ze života, co se u mě poslední dobou děly. Na začátek tu dám fotky svých dvou zvířátek, s kterýma pravidelně spamuju facebook. No, řekněte, kdo by s nima nespamoval, jsou prostě úžasní :-)

Plus bonus moje kresba leguána z nudy ve škole.

Dále jídlo. Poslední dobou jsem měla samé dobroty, bohužel většinu z nich nemám vyfocenou, vždycky na to zapomenu. Ale pár ukázek mám. Ochutnala jsem například výborné domácí noky s dýňovou omáčkou a lanýžovým olejem, zeleninové lasagne a skvělej gigantickej jalapeno burger. Vždycky když někde vidím burger, neodolám tomu si ho dát a pak celý den nadávám, že je mi špatně jak jsem se přejedla.

Kamarádka pořádala večeři. Úžasnýho lososa s opečenýma brambůrkama a waflema s višněma, čokoládou a mascarpone. Ještě teď se olizuju když si na to vzpomenu. 

I já jsem vařila. Poslední dobou jsem se rozhodla ve svojí stravě trošku omezit maso a nahrazovat ho luštěninama, takže u nás doma to je teď samá cizrnová polívka, hrachová kaše a čočka na milion způsobů. Poprvé jsem dělala čočkové karbanátky s mrkvovou kaší a měly ohromný úspěch. Taky jsem pekla dýňové brownies a zdokonalila výrobu hrnečkového fitness dortíku. Ale samozřejmě nic z toho nemám vyfocené -_- Jenom pár snídaní. 

Ať žijou semínka!

A dvakrát hip hip hurá proteinovým lívancům. 

Nákupy. Kosmetiku jsem skoro vůbec nekupovala, z dekorativky mě zaujala akorát řasenka Bourjois Volume 1 seconde marcara, která je dokonalá. Nebojím se jí přirovnat k famózní They're Real od Benefitu, ovšem za tuhle na netu zaplatíte 239,-, za tu od Benefitu 3x tolik. 

Ale co se nestane, jako naschvál jsem minulý týden chytla zánět spojivek a nemohla jí používat, grrr. 

Dále jsem se rozhodla vyzkoušel biofázy od Nobilis Tilia. Zážitek je to fakt intenzivní, co nejdřív o tom napíšu na blog. Kdo by nevěděl, jedná se o enzymatické ozdravení pleti pomocí minimálně 3 sér, které mají fungovat trošku jinak (mnohem líp) než obyčejné krémy. 

Taky jsem si pořídila aromalampu. Nejlepší rozhodnutí, esenciálních olejů mám kvůli kuchtění kosmetiky asi milion. Jsem ve fázi testování různých kombinací vůni, například bergamot + máta a hřebíček + zázvor + pomeranč jsou super volbou. 

Dále jsem učinila pár nákupů ohledně cvičení a zdravých doplňků obecně. Konečně jsem si pořídila shaker, usoudila jsem, že rozmíchávat si proteiny ve skleničce je fakt otrava. A taky ten protein, vanilkový mi došel a bylo ho třeba doplnit. Myslím, že příště si ho pořídím radši z nějakýho odborného obchodu, začínám pochybovat o kvalitě toho z DMka. A rovnou půjdu do nějakýho raw veganskýho. Následuje vláknina, rakytníkový sirup, tabletky chlorella a moje oblíbené ajurvédské čaje. Jako poslední teplá mikina na běhání z HMka. Líbí se mi tolik, že jí nakonec nosím i normálně, ne jenom na sport. 

U toho HMka zůstaneme, pořídila jsem si tam taky slušňácký šaty s límečkem do práce a do školy, které sklidily nečekaný pozitivní ohlas od mého okolí a pár basic triček z organický bavlny. 

Následují ostatní srandy. Poslední dobou jsem úplně pohlcená hraním Middle-earth: Shadow of Mordor, ukázalo se to jako boží hra, kde člověk celou dobu kosí orky a užívá si prostředí Středozemě. Hráč je přímo v Mordoru. Jako bonus nechybí setkání s glumem. Prostě paráda. 

zdoj obrázku: gearnuke.com

Taky jsem začala zkoušet Dotu 2. Chtěla jsem rozšířit si obzory i mezi jiný MOBA než jenom League of Legends a Smite. 

zdroj obrazku: maximumpc.com

Poslední dobou jsem přečetla celkem dost knížek. Momentálně se prokousávám autobiobrafií Arnolda Schwarzeneggera Total Recall: My Unbelievably True Life Story, kterou zatím hodnotím dost pozitivně. O knižních tipech plánuju samostatnej článek.

Nesmí chybět moje návštěva koncertu Linsey Stirling. Určitě jí všichni znáte. Překvapilo mě ohromné množství lidí, které se rozhodlo přijít, vůbec bych nečekala, že internetová hvězda dokáže naplnit celou Incheba arénu. Koncert jsem ohromně užila, i přes úplně na prd místo, které jsme měli. 

Za pár dní se chystám na Hollywood Undead a nemůžu se dočkat. 

zdroj obrázku: lidseystirling.cz

zdroj obrázku: xband.cz

To bude pro dnešek všechno. Užívejte sobotního večera, já jdu hrát Shadow of Mordor :-)

Na Signal festival už nikdy víc

Pokud jste Pražák a máte facebook, nebo čtete nějaká periodika, určitě jste si všimli, že v těchto dnech se v Praze koná Signal festival. Festival světla. Letos jsem šla poprvý a zanechalo to na mě jeden jediný dojem: nikdy víc. Důvod? Jednoduchý. Naprosto šílený masy lidí, který vám nedovolujou si to užít. 

Ale zpátky na začátek. Nic moc extra jsem si dopředu o festivalu nezjišťovala. Světelné instalace rozmístěné různě po Praze. Znělo to fajn. Já takový věci ráda. Přece jenom jsem vystudovala uměleckou střední a moje artová část duše nad originálníma audiovizuálníma kreacema plesá. Takže jsem chtěla jít.

S mým doprovodem jsme zvolili trasu říční. Na výběr bylo mezi třema. Usoudili jsme, že když půjdem kolem Vltavy, nemůžeme nic pokazit. Jako startovní pozici jsme zvolili Palackého náměstí. První jsme tedy u Tančícího domu potkali světelnou instalaci od Davida Černého jménem Speederman. V tu chvíli jsem si začala uvědomovat, že tenhle výlet nebyl uplně nejlepší nápad. Všude bylo šílený množství lidí. Opravdu šílený množství. Auta ani tramvaje nemohli pořádně přojíždět. A celá ta masa koukala na tuhle jednu jedinou instalaci. Která měla zhruba jenom dva metry. Přišlo mi to padlý na hlavu. Instalace byla, ehm, celkem obyčejná. Čekala jsem něco grandióznějšího. Ale řekla jsem si budiž, třeba příští bude lepší.

Ne, nebyla. Další zastávkou byla Fyr Lighthouse od Jari Haanpera. Tahle instalace byla umístěna v prostorách fakulty UK sociálních věd. Umíte si představit ty davy lidí co se snaží namačkat do uzavřeného prostoru? A hypnoticky sledují pár blikajících žárovek? Čekala jsem grandióznější instalaci, místo toho jsem dostlala grandióznější dav lidí. 

To už jsme začínali být fakt naštvaný. Nejenže jsme čekali jaksi "lepší" díla ale ty davy totálně ochromovaly centrum Prahy. Nicméně znechucení jsme vytrvale pokračovali dál.

Light barrier od Kimchi&Chips na Střeleckém ostrově. První instalace u které jsem si řekla "ty jo, to je zajímavý a pěkný". Davy lidí tu byly tu rozmělněnější a já si začala říkat, že to třeba tak hrozný nebude.

Tenhle pocit ze mě rychle opadnul jakmile jsme začali jít směr Kampa. Ještě větší davy lidí. 

První interaktivní instalace: The Pool od Jena Lewina. Tohle mě dostalo totálně do kolen. Na pár svítících kruzích se mačkala miliarda lidí a skákala jak o život. Mačkala se takovým stylem, že na jednom kruhu o poloměru cca 50cm se mačkali 3 lidi. Já totiž opravdu nechápu, proč někomu stojí za to se takhle extrémně mačkat a křičet při tom jenom proto, aby si skočil na světelnym kruhu.

Hned vedle byl videomapping E:merge od Nerdworking. O tomhle můžu upřímně říct, že to byla nádhera. Konečně něco, co splňovalo moje grandiózní nároky. Nevím jak bych to popsala, taková schizofrenní video pocta geometrii za doprovodů kyberpunkových zvuků jak z filmu Pí. Vypadalo to fakt nádherně, až z toho mrazilo. Vzalo mě to tak, že jsem v tu chvíli zapoměla i na moji nasranost.

Po tomhle zážitku jsme se rozhodli že prdíme na světelné instalace a jdem hledat videomappingy. Směrem na Staroměstské náměstí měli být dvě.

Tohle se záhy ukázalo jako ten nejhorší nápad co jsme mohli mít. Na starém městě je hodně lidí i normálně, ale teďko tam bylo něco, co bych přirovnala k množství lidí na václaváku z fotek revoluce z roku '89. Zatím největší množství lidí. Na Karlově mostu jich bylo tolik, že se divím, že nepadali do Vltavy. 

Tohle byl tak šílenej zažitek, že jsme jenom totálně rezignovaně doklusali k videomappingu Out of Place od The Electric Canavas, viděli část a rychle utíkali někam mimo festivalovou trasu a směrem domů. Mimochodem, zdaleka se mi to tak nelíbilo jako E:merge.

Shrnula bych to jediným: I don't know what I expected. Mělo mi dojít, že takhle propagovaná akce, která je zdarma, bude v obležení lidí. Nedošlo mi to a pykala jsem za to.

Víte, já davy lidí totiž k smrti nedávidím. 

Problém celého festivalu vidím v tom, že je zdarma. Já vím, že je to celé o tom, že se to koná po celé Praze a myšlenka toho chodit po jednotlivých zastávkách po celém městě je náhodou strašně hezká, jenže ty davy nedovolí nikomu si to pořádně užít. Osobně bych to celé přesunula do nějaké velké haly, třeba do Holešovic a udělala z toho regulérní výstavu. Se vstupným. Pak by na to šli jenom lidi, které to fakt zajímá a ne všichni swageři z Prahy, kteří mají o umění nulový zájem a jdou jenom proto aby se tagnuli na facebooku s hashtagem #signalfestival.

Byl jste někdo taky? A nasralo vás to stejně?

Mii. 

Zázračný nápoj jménem kombucha

Podívejte se na fotku níže. Děsivý co? Vypadá to jako kdyby někdo choval naloženou mimozemskou tkáň ve zkaženym lihu. Ve sklenici ovšem neplave ani marťan, ani medúza, ale houba jménem kombucha. A tahle houba je hrozně super i když vypadá šíleně odpudivě. 

Možná jí znáte, možná ne. Většina lidí už s ní nějakou zkušenost má, pěstovali to naše babičky, sem tam i naše mámy. Kvašený nápoj, který většině populace šíleně smrdí a přesto jí pijou.

Houba kombucha, neboli tibetská čajová houba, je zvláštní organismus, který žije z cukru v čaji a přeměňuje ho na kvasinky, čímž čaj během zhruba jednoho týdne vykvasí. Obohatí ho tím o asi miliardu prospěšných látek, superlativy se v tomto ohledu nešetří. Stane se z toho hotový supernápoj.

Nejlepší srovnání kombuchy je s burčákem. Má to podobnou chuť (prostě kvašená věc, srovnávat můžete i s kvašeným pivem) podobnou vůni a tak jako burčák se musí vypít co nejdřív, jinak už to chutná hnusně. Teda upřímně, většině lidí to chutná hnusně pořád. Já mám tu kliku, že kvašený věci miluju, burčák je pro mě ekvivalent chuťový slasti a kombucha mi chutnala hned od první skleničky. Poprvé jsem se o ní dozvěděla od své lektorky japonštiny někdy ke konci základní školy. Objednala si jí v čajovně kam jsme chodili na výuku, dala nám ochutnat a pro mě to byla okamžitá láska. Nutno teda podotknout že nikomu jinému nechutnala. Každopádně na tu chuť se DÁ ZVYKNOUT. A fakt doporučuju abyste si na kombuchu zvykly.

Proč? Kombucha má celou řadu příznivých účinků na organismus. Zmírňuje nebo dokonce léčí artritidu, aterosklerózu a cukrovku. Obsahuje kyselinu glukonovou a glukuronovou. Jsou to látky, které si naše játra vyrábějí sami, ale jen ve velmi malé míře. Jak je známo játra jsou čistička našeho organismu a cokoli co jim pomůže fungovat lépe a efektivněji je pro člověka žijícího v dnešní době plné smogu prostě fajn. Pokud máte nebo jste měli, tak jako já, nějaký problém s játry (měli jste někdy v minulosti mononukleózu/zvýšený bilirubin/Gilbertův syndrom/žloutenku/whatever) je pro vás kombucha must. 

Kumbucha dále obsahuje spoustu živých enzymů, které napomáhají správnému trávení, moderní strava je moc neobsahuje. Obsahuje vitamíny B1, B2, B3, B6, B12 a C. Údajně dokáže bojovat i s nádorovými onemocněními, ale na to nikdy nebyly provedeny žádné studie. Vychází se pouze poznatku, kdy po roce 1945 začal v SSSR stoupat počet nádorových onemocnění až na dva kraje středozápadního Uralu. Po mnoha testech se zjistilo, že životní prostředí je tam stejně na nic jako ve zbytku země a pilo se tam jako ve zbytku země. Nicméně lidi zde žijící byli zdravější a bylo mezi nimi méně alkoholiků. Nakonec se ukázalo lidé s těchto dvou oblastech pili nápoj z kobuchy. Cool legenda, ovšem nedivila bych se kdyby to byla skutečně pravda.

Kumbucha tedy pochází z asijské části Ruska, údajně ji kdysi dávno daroval rusům čínský císař. Do širšího povědomí se dostala až v druhé polovině minulého století.

A kde dá komuchovej nápoj koupit? V dnešní době skoro všude. Ve všech bio obchodech, zdravých potravinách a podobně. I v Bille a v Tescu. Půllitrová lahvička většinou stojí 40,-. Nekteří lidi ovšem tvrdí že ta kupovaná není moc kvalitní, že do ní výrobci přidávají extra cukr aby chutnala líp, že není dostatečně vykvašená atd. Pokud vás pití kombuchy chytne doporučuje se tedy pěstovat si jí doma. Je to strašně jednoduchý a kdyby to někoho zajímalo můžu tomu věnovat samostatný článek. Já si jí sama pěstuju a momentálně se mi kvasí asi 30. várka. Výhodu to má takovou, že je fakt kvalitní, nic to nestojí a můžete si vybrat z jakého čaje si jí uděláte. 

Osobně pozoruju že po jejím pití mám víc energie a tak celkově se cítím líp. I kdyby to byl jen placebo efekt, je mi to celkem jedno, hlavní je ten konečný výsledek. Navíc to pěstování je fakt sranda. Piju tak 250ml - 0,5l denně.

Tak co, dáte kombuche šanci?

P.S.: Jednou jsem úplně čirou náhodou zjistila že kombucha je hrozně super lék na kocovinu.

Že bych už konečně začala pravidělně psát?

Zase jsem byla dlouho neaktivní. A zase jsem hodně cestovala a dělala všelijaký věci. Navštívila jsem ostrov Djerba (kde bylo překvapivě příjemně, žádných 40 stupňů) a úžasnou krokodýlí farmu, Jindřichův Hradec, vesničku jménem Houska, dvakrát jsem byla v Mostě a tak dále. Plus jsem si našla novou zábavu a to výukové online kurzy různých univerzit, takže každý den minimálně hodinu studuji kurzy jako "Introduction to digital sound design", "Online games: Literature, New Media, Narrative", "Introduction to Forensic Science". A aby toho nebylo málo, mám nový stolní počítač, takže instaluju, instaluju a instaluju. Každopádně teď už budu doma a budou články. Napadá mě spousta věcí a spousta DIY receptů o kterých chci napsat tak se těšte.

P.S.: Vyhodila jsem tu lištu pod logem blogu. Nějak se mi přestala líbit.
P.S.S.: Tady máte pár random fotek.

Můj leguánek roste jak z vody

A jeho brácha ježeček se den ode dne stává roztomilejším.

 Něco málo z moře.

A návštevy zoo.

Random věci ze života 1#

Pěkné velikonoční pondělí,
napadlo mě, že napíšu článek s takovýma náhodnými věcmi ze života. Co jsem si koupila, co jsem zažila a podobně. Podobné stalkující články jsou stejně nejvíc čtené.

Včera večer jsem se vrátila z GameFFestu v Chotěboři. Určitě o tom napíšu samostatný článek, jak už mám ve zvyku psát o všech conech. Byla to moc příjemná akce, Chotěboř je pěkná vesnička (a to říkám i přes to, že můj vztah ke všemu co je menší než Praha je dost rozpačitý) naučila jsem se spoustu nových deskových her, zahrála si Guitar hero, zatancovala si na Wii, blbla na Kinectu a Playstationu Move, navštívila pár přednášek, poznala nový lidi a utápěla se ve vynikajícím Chotěbořském pivu. K mé úlevě se mě konečně nikdo neptal, jako na PragoFFesu a Cosplay party, jestli mám na sobě nějaký cosplay nebo ne, nicméně stejně se opět řešilo moje oblečení. Nechápu to. Každopádně určitě pojedu na Festival Fantazie, jestli mi do toho nevleze nějaká zkouška.

Jsem ostříhaná. Fotku nemám, jelikož selfísky nevedu, ale 10 z 10 lidí mi řeklo že je to změna k lepšímu. Řekněme že mám na hlavě teď něco jako Nina Dobrev. Koupila jsem si v Lush hennu, takže budu brzy i barvit.

Snažila jsem se jíst zdravě. Někdy to vyšlo, někdy ne. Celkově ale určitě zlepšení.

fitness buchta s jablkem a banánem / odšťavňená šťáva z řepy a jablek /  celozrnný chleba s ředkvičkami 

mléčný smoothie z banánů a jahod / green detox juice z polníčku, kiwi a okurky / cuketová omeleta

Byla jsem na několika koncertech. Na Within Temptation (to už je dýl), na koncertu hudby z Pána Prstenů a na koncertu kamarádovy skupiny. V létě mě čeká Metallica a Linkin Park, na které se neuvěřitelně těším.

Gandalf v Rudolfinu. Proč ne. 

Pořídila jsem svému leguánovi nové terárium. Je 2x větší než to staré, tak jsem zvědavá jak mu bude vyhovovat. Nechce někdo to staré? :D

Kuchtila jsem kosmetiku.

odličovač / tělový peeling / vyživující pleťový krém / tělové máslo / čistící roláda / sprchový gel

všechno DIY s použitím 100% věcí

Také jsem si kupovala kosmetiku. Recenze coming soon.

A i nějaké oblečení si našlo cestu do mého šatníku.

Úžasná koženková bunda z Sheinside.com. Sice je mi menší, ale to nevadí, stejně jí nosím. 

pin up - punkový šaty Hellbunny / šaty z ebaye / legíny Zara a New Yorker / oblečení na cvičení

To bude asi pro dnešek všechno. Musím říct, že od příchodu na vysokou školu mám neustále docela dost nabitej program a kdybych měla vyprávět o všech akcích, které jsem navštívila a co jsem dělala tak bych tu sepisovala do zítra pěknej román.