Upozornění: článek obsahuje vykecávání o mém životě.
A jsem tu po týdnu s článkem. Až takhle po týdnu, jelikož jsem doma moc nepobyla. Upřímně, ani jsem nechtěla, panuje u nás převelice zlá atmosféra s kterou nechci mít nic společného. Proto když se včera konala Cosplay party, přemluvila jsem přítele ať se tam vydáme, protože jsem prostě doma být nechtěla a to i navzdory tomu, že program téhle akce vypadal dost tragicky. Ale dala jsem si po návštěvě PragoFFestu předsevzetí navštívit co nejvíc podobných akcí a conů a tahle cosplay blbost do toho plánu prostě pasovala. A taky jsme to měli 15 minut tramvají, takže prakticky za rohem.
Musím říct, že tahle událost byla neuvěřitelnej bizár. Jaksi jsme nepočítali s tím, že většina přítomných lidí budou 14 leté děti v cosplayích nějakých neznámých psycho anime, jejichž zábava bude tahání se za paruky a kouření v přilehlém parku. Proto když jsme na místo dorazili a viděli situaci, nevěděli jsme jestli utéct nebo křičet. Nakonec jsme si šli koupit pivo a sednout si vedle těch dětí do toho přilehlého parku. Dospěli jsme totiž k názoru, že přežít tohle ve zdraví bude chtít pořádné posilnění.
Po pořádném posilnění, brainstormingu a z lítosti po vypláznutém vstupném jsme se přece jen vrátili. Zamířili jsme do sekce deskových her. Přítel totiž dostal nostalgickou chuť zahrát si magicy a že je mě prý naučí. Muselo ze mě hodně čouhat, že jsem to v životě nehrála, protože za náma ihned zamířil zdejší boss téhle sekce a že mě to naučí. Uměl je hrát fakt dobře a já se hodně snažila je pochopit, leč stejně jsem odcházela totálně zmatená všema možnýma landama, creaturama, aurama atd. Každopádně oceňuju tu snahu naučit mě to.
Naše další zastávka byly konzole, kde jsme si zahráli Tekkena na Playstationu. Zajímavé bylo to, že vyhrál vždycky ten co mačkal co nejvíc náhodných tlačítek. Princip těhle her prostě nikdy nepochopím.
A pak byl hřeb celé akce, cosplay soutěž. Samozřejmě jsme neúčastnili, jenom jsme se chtěli podívat na soutěžící (i když se mě OPĚT nějakej random týpek ptal jakej cosplay že to mám na sobě i když jsem byla oblečená úplně normálně).
Každý soutěžící měl předvést krátkou scénku představující charakter, který cosplayuje. To bylo fakt něco. Něco šílenýho. Ačkoli velmi obdivuji každého člověka co se cosplayi věnuje, některé ty scénky byly tak neuvěřitelně trapné až mě z toho svrbělo celé tělo. Můj pocit bych přirovnala k tomuto meme.
A jsem tu po týdnu s článkem. Až takhle po týdnu, jelikož jsem doma moc nepobyla. Upřímně, ani jsem nechtěla, panuje u nás převelice zlá atmosféra s kterou nechci mít nic společného. Proto když se včera konala Cosplay party, přemluvila jsem přítele ať se tam vydáme, protože jsem prostě doma být nechtěla a to i navzdory tomu, že program téhle akce vypadal dost tragicky. Ale dala jsem si po návštěvě PragoFFestu předsevzetí navštívit co nejvíc podobných akcí a conů a tahle cosplay blbost do toho plánu prostě pasovala. A taky jsme to měli 15 minut tramvají, takže prakticky za rohem.
Musím říct, že tahle událost byla neuvěřitelnej bizár. Jaksi jsme nepočítali s tím, že většina přítomných lidí budou 14 leté děti v cosplayích nějakých neznámých psycho anime, jejichž zábava bude tahání se za paruky a kouření v přilehlém parku. Proto když jsme na místo dorazili a viděli situaci, nevěděli jsme jestli utéct nebo křičet. Nakonec jsme si šli koupit pivo a sednout si vedle těch dětí do toho přilehlého parku. Dospěli jsme totiž k názoru, že přežít tohle ve zdraví bude chtít pořádné posilnění.
Po pořádném posilnění, brainstormingu a z lítosti po vypláznutém vstupném jsme se přece jen vrátili. Zamířili jsme do sekce deskových her. Přítel totiž dostal nostalgickou chuť zahrát si magicy a že je mě prý naučí. Muselo ze mě hodně čouhat, že jsem to v životě nehrála, protože za náma ihned zamířil zdejší boss téhle sekce a že mě to naučí. Uměl je hrát fakt dobře a já se hodně snažila je pochopit, leč stejně jsem odcházela totálně zmatená všema možnýma landama, creaturama, aurama atd. Každopádně oceňuju tu snahu naučit mě to.
Naše další zastávka byly konzole, kde jsme si zahráli Tekkena na Playstationu. Zajímavé bylo to, že vyhrál vždycky ten co mačkal co nejvíc náhodných tlačítek. Princip těhle her prostě nikdy nepochopím.
A pak byl hřeb celé akce, cosplay soutěž. Samozřejmě jsme neúčastnili, jenom jsme se chtěli podívat na soutěžící (i když se mě OPĚT nějakej random týpek ptal jakej cosplay že to mám na sobě i když jsem byla oblečená úplně normálně).
Každý soutěžící měl předvést krátkou scénku představující charakter, který cosplayuje. To bylo fakt něco. Něco šílenýho. Ačkoli velmi obdivuji každého člověka co se cosplayi věnuje, některé ty scénky byly tak neuvěřitelně trapné až mě z toho svrbělo celé tělo. Můj pocit bych přirovnala k tomuto meme.
Jediné dva co mě zaujali byl Link ze Zeldy a Artyom z Metra. Pro ně jsme taky hlasovali.
Po téhle promenádě bizardnosti jsme měli čas před vyhlášením celé soutěže a rádoby tomboly, tak jsme šli opět na pivo. A pak opět na magicy. To se k nám dokonce přidali dva vietnamci a hráli jsme čtyřhru. Vtipné bylo, že jeden z nich je taky neuměl hrát, takže to bylo dva lidi co uměli vs. dva lidi co neuměli. Přesto, že síly byly vyrovnané, vietnamci nad náma nakonec zvítězili :(
Dá se říct, že i když to ze začátku vypadalo dost hrozně, jsme si celou cosplay party celkem užili. Potvrdilo se mi, že lidi jsou na těhle akcích přátelští, člověk se nasměje a může bez společenskýho postihu vyjádřit náklonost k nerdským věcem.
Teď už jen zbývá těšit se na Velikonoce kdy se koná GameFFest v Chotěboři. A že na ten se těším zatraceně moc. Vypadá to, že tam budu tři dny, takže hezky přijeďte ať poznám další super lidi :)
Žádné komentáře:
Okomentovat