A jsem tu s dalším nekosmetickým článkem, protože jsem líná nafotit nějaký kosmetický výrobek k recenzi (krutá upřímnost) a povídání o jídle/pití je prostě fajnový. Pravidelný víkendový článek se nekonal z důvodu zaneprázdnosti psaním školních věcí. Brace yourself, finals are coming.
Povím vám o své osudové lásce - zeleném čaji.
Celé moje setkání probíhalo asi takto: jako většina malých dětí jsem měla ráda více méně jenom čaje ovocné. Všechny, které jsem pila byly pytlíkové. Čaj pro mě byl jednoduše něco, co se pil,o když byl člověk nemocný. Nic víc. Nijak extra mi nechutnal, navíc mi do něj okolí vždy cpalo cukr a to mi krutě nechutnalo. Úplně nejhorší byl právě pytlíkový zelený, ten jsem nedokázala pozřít vůbec. To vyústilo v to, že v poměrně dost brzkém věku jsem začala pít kafe, takže když jsem si nějaký teplý nápoj chtěla udělat, udělala jsem si jednoduše kávičku. Mluvím tak o svých 11 - 12 letech.
Což taky nebylo moje úplně nejštastnější období. Nebudu to nějak extra rozebírat, ale řekněme že jsem na tom byla psychicky dost zle. A když jsem se z toho začala vyhrabávat, chtěla jsem udělat totální makeover svý image. Začala jsem místo svých brýlí tlustých jak dna od panáků nosit kontaktní čočky, začala jsem experimentovat se svýma vlasama, začala jsem konečně nějak řešit svoje cystické akné a rozhodla se zhubnout. Já jsem totiž byla teenager s grandiózně tlustýma nohama (máte někdo taky tak wtf typ postavy kdy se vám tuk ukládá JENOM v zadku a stehnech?).
Ano, moje cesta k zelenému čaji započala tak nepoeticky, neušlechtile a povrchně jako je hubnutí. Ačkoli moje rodiče mi dali spravné ztravovací návyky, nikdy mě nenaučili pít čistou vodu. Vždycky doma byla zásoba slazených nápojů a to byl můj kámen úrazu. Věděla jsem, že pokud chci zhubnout, budu muset přejít na neslazené nápoje. Bylo to pro mě vyloženě utrpení a tak jsem hledala nějaký cheaty.
Našla jsem. Čaj. Jednou jsem si totiž z nějaký random pohnutky ochutnala sypaný zelený čaj a neuvěřitelně mi zachutnal. Říkáte si určitě jakto, když píšu, že se mi z něj dřív zvedal kufr. Zjistila jsem totiž jednu důležitou věc:
Pytlíkový čaj je chuťově prostě humus, sypaný je o světelný množství procent lepší. Nedá se to srovnávat. Prostě nedá. Asi jako kdyby někdo srovnával "hovězí" z mekáče a hovězí z německé bio farmy.
Naprosto jsem se zamilovala do japonských zelených čajů. Sice můj boj s pitím neslazených nápojů měl ještě dlouhé pokračování, ale čaj byl to, díky čemu jsem ho nakonec vyhrála.
Tak to byl vyčerpávající popis toho, jak jsem k zelenému čaji přišla já. A proč byste měli zelený čaj pít vy?
1) Zelený čaj je ta nejčistší forma listů čajovníků. Neprošel téměř žádnou oxidací, uchovávají si tudíž největší množství živin.
2) Je ekonomicky výhodný. Dá se zalít opakovaně, z jedné hrstky lístků si můžete vařit čaj klidně několik dní.
3) Obsahuje ohromné množství antioxidantů catechinu a vitamínu C.
4) Takhle velké množství antioxidantů chrání organismus před rakovinou. Minimální výskyt rakoviny v Japonsku je přisuzován právě velkému popíjení zeleného čaje (a taky požívání ryb).
5) Vlastně chrání organismus před nemocemi obecně. Chřipku jsem měla naposledy v 9 letech, odvoďtě si z toho jestli vážně funguje.
6) Obsahuje kofein. Ale trošku jiný než který je v kávě, takový, který se uvolňuje postupně. Pití zeleného čaje tedy zvyšuje koncentraci.
7) Zrychluje metabolismus. K tomu vám nic vědeckého neřeknu, sama nechápu jak to dělá, ale prostě to tak je. Pomáhá odbourávání tuků z těla.
8) Snižuje zlý cholesterol.
9) Hrnek zeleného čaje před spaním po velkém požití alkoholu téměř eliminuje ranní kocovinu. To mám jako vyzkoušený fakt, který běžně praktikuju.
10) A naposled to nejlepší - úplně skvěle chutná!
Upozorňuji ovšem že mluvím o sypaném zeleném čaji. Pytlíkový čaj není čaj, to je prach, který se sbírá z krabic s čajovými listy. Navíc sypaný vás vyjde levněji. Asi založím nějaké občanské hnutí za pití sypaného čaje.
Obecně jsou jako nejkvalitnější považovány zelené čaje japonské. Mezi nejznámější odrůdy patří bancha, sencha (tu úplně miluju), kukicha (to naopak nesnáším, chutná jak vylouhovaná kůra stromu), genmaicha (čaj do kterého se přidává pražená rýže) a matcha (nejkvalitnější, pěkně drahá, používána při tradičních japonských čajových obřadech)
Čínské odrůdy moc neznám, mají na mě moc složitá jména a je jich mnohem více než japonských. Doporučuji se při nákupu poradit s obsluhou, většinou skvěle poradí. Taky chutnají velice dobře. Od japonských se liší trochu jiným stylem zpracování čajových lístků.
Dále jsou oblíbené zelené čaje cejlonské a korejské. Momentálně testuji údajně druhý nejlepší korejský čaj jménem Sejak a musím říct, že je skvělý.
Máte tedy na výběr neuvěřitelnou škálu odrůd, z které si zaručeně každý vybere.
Já osobně už bez zeleného čaje nemůžu žít. Líp se mi po něm tráví a přemýšlí, dodává mi spoustu energie a jsem po něm celkově šťastnější.
Tak co, pustíte se do pití zeleného čaje? :-)
Povím vám o své osudové lásce - zeleném čaji.
Celé moje setkání probíhalo asi takto: jako většina malých dětí jsem měla ráda více méně jenom čaje ovocné. Všechny, které jsem pila byly pytlíkové. Čaj pro mě byl jednoduše něco, co se pil,o když byl člověk nemocný. Nic víc. Nijak extra mi nechutnal, navíc mi do něj okolí vždy cpalo cukr a to mi krutě nechutnalo. Úplně nejhorší byl právě pytlíkový zelený, ten jsem nedokázala pozřít vůbec. To vyústilo v to, že v poměrně dost brzkém věku jsem začala pít kafe, takže když jsem si nějaký teplý nápoj chtěla udělat, udělala jsem si jednoduše kávičku. Mluvím tak o svých 11 - 12 letech.
Což taky nebylo moje úplně nejštastnější období. Nebudu to nějak extra rozebírat, ale řekněme že jsem na tom byla psychicky dost zle. A když jsem se z toho začala vyhrabávat, chtěla jsem udělat totální makeover svý image. Začala jsem místo svých brýlí tlustých jak dna od panáků nosit kontaktní čočky, začala jsem experimentovat se svýma vlasama, začala jsem konečně nějak řešit svoje cystické akné a rozhodla se zhubnout. Já jsem totiž byla teenager s grandiózně tlustýma nohama (máte někdo taky tak wtf typ postavy kdy se vám tuk ukládá JENOM v zadku a stehnech?).
Ano, moje cesta k zelenému čaji započala tak nepoeticky, neušlechtile a povrchně jako je hubnutí. Ačkoli moje rodiče mi dali spravné ztravovací návyky, nikdy mě nenaučili pít čistou vodu. Vždycky doma byla zásoba slazených nápojů a to byl můj kámen úrazu. Věděla jsem, že pokud chci zhubnout, budu muset přejít na neslazené nápoje. Bylo to pro mě vyloženě utrpení a tak jsem hledala nějaký cheaty.
Našla jsem. Čaj. Jednou jsem si totiž z nějaký random pohnutky ochutnala sypaný zelený čaj a neuvěřitelně mi zachutnal. Říkáte si určitě jakto, když píšu, že se mi z něj dřív zvedal kufr. Zjistila jsem totiž jednu důležitou věc:
Pytlíkový čaj je chuťově prostě humus, sypaný je o světelný množství procent lepší. Nedá se to srovnávat. Prostě nedá. Asi jako kdyby někdo srovnával "hovězí" z mekáče a hovězí z německé bio farmy.
Naprosto jsem se zamilovala do japonských zelených čajů. Sice můj boj s pitím neslazených nápojů měl ještě dlouhé pokračování, ale čaj byl to, díky čemu jsem ho nakonec vyhrála.
Tak to byl vyčerpávající popis toho, jak jsem k zelenému čaji přišla já. A proč byste měli zelený čaj pít vy?
1) Zelený čaj je ta nejčistší forma listů čajovníků. Neprošel téměř žádnou oxidací, uchovávají si tudíž největší množství živin.
2) Je ekonomicky výhodný. Dá se zalít opakovaně, z jedné hrstky lístků si můžete vařit čaj klidně několik dní.
3) Obsahuje ohromné množství antioxidantů catechinu a vitamínu C.
4) Takhle velké množství antioxidantů chrání organismus před rakovinou. Minimální výskyt rakoviny v Japonsku je přisuzován právě velkému popíjení zeleného čaje (a taky požívání ryb).
5) Vlastně chrání organismus před nemocemi obecně. Chřipku jsem měla naposledy v 9 letech, odvoďtě si z toho jestli vážně funguje.
6) Obsahuje kofein. Ale trošku jiný než který je v kávě, takový, který se uvolňuje postupně. Pití zeleného čaje tedy zvyšuje koncentraci.
7) Zrychluje metabolismus. K tomu vám nic vědeckého neřeknu, sama nechápu jak to dělá, ale prostě to tak je. Pomáhá odbourávání tuků z těla.
8) Snižuje zlý cholesterol.
9) Hrnek zeleného čaje před spaním po velkém požití alkoholu téměř eliminuje ranní kocovinu. To mám jako vyzkoušený fakt, který běžně praktikuju.
10) A naposled to nejlepší - úplně skvěle chutná!
Upozorňuji ovšem že mluvím o sypaném zeleném čaji. Pytlíkový čaj není čaj, to je prach, který se sbírá z krabic s čajovými listy. Navíc sypaný vás vyjde levněji. Asi založím nějaké občanské hnutí za pití sypaného čaje.
Obecně jsou jako nejkvalitnější považovány zelené čaje japonské. Mezi nejznámější odrůdy patří bancha, sencha (tu úplně miluju), kukicha (to naopak nesnáším, chutná jak vylouhovaná kůra stromu), genmaicha (čaj do kterého se přidává pražená rýže) a matcha (nejkvalitnější, pěkně drahá, používána při tradičních japonských čajových obřadech)
Čínské odrůdy moc neznám, mají na mě moc složitá jména a je jich mnohem více než japonských. Doporučuji se při nákupu poradit s obsluhou, většinou skvěle poradí. Taky chutnají velice dobře. Od japonských se liší trochu jiným stylem zpracování čajových lístků.
Dále jsou oblíbené zelené čaje cejlonské a korejské. Momentálně testuji údajně druhý nejlepší korejský čaj jménem Sejak a musím říct, že je skvělý.
Máte tedy na výběr neuvěřitelnou škálu odrůd, z které si zaručeně každý vybere.
Já osobně už bez zeleného čaje nemůžu žít. Líp se mi po něm tráví a přemýšlí, dodává mi spoustu energie a jsem po něm celkově šťastnější.
Tak co, pustíte se do pití zeleného čaje? :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat