Zatímco čekám až se mi obarví vlasy, napíšu vám jak pokračovalo moje chovatelství. Minule jsem skončila u toho, jak jsem si pořídila dva africké sloní šneky.
Asi není velkým překvapením, že se šnečkama není moc legrace. Člověk si je nemůže pochovat (vlastně může, ale je to slizkej zážitek) ani podrbat. Proto jsem cca za rok učinila rozhodnutí pořídit si konečně plnohodnotný vlastní zvířátko. Bylo to chvilku po mých 18 narozeninách a já si chtěla nadělit něco nezapomenutelného.
Pořídila jsem si leguána zeleného. A proč zrovna jeho? To je poměrně jednochý. Plazi mě fascinovali odjakživa, příšli mi naprosto úžasní, zejména varani. Jakožko milovníkovi fantasy mi neuvěřitelně přípomínali draky. Když byl můj bratr malý, měl dokonce svojí nejoblíbenější hračku plastovýho leguána, takže láska k velkým plazům je tak nějak v celé naší rodině.
Jenže myslela jsem si, že všichni žerou buď hlodavce nebo hmyz. A nějak jsem netoužila po manipulaci se sarančatama, eh, proto jsem chov zavrhla. Až loni jsem nějakou čirou náhodou zjistila, že tomu tak není. Leguáni jsou výhradně bíložravci, pochutnávají si na kytičkách. Když jsem tohle zjistila, měla jsem okamžitě jasno - pořídím si ho.
Plán jsem zrealizovala poměrně rychle. Několik dní jsem pročítala všechny možné informace o chovu, našla jsem skvělého chovatele (provozovatel Klubu chovatelů leguánů zelených), který mi ho prodal a sehnala jsem všechno vybavení. A také jsem serozhodla, že ho chci co nejmladšího, abych si ho mohla vychovat úplně od základu a že chci samečka, jelikož samičky mají často deprese pokud jsou chovány osamotě.
A teď něco o samotných leguánech. Jsou to vedle krokodýlů a varanů jedni z největších plazů a zároveň jsou spolu s nimi jedni z nejpřímějších potomků dinosaurů. Existuje dosud 17 objevených druhů. V dospělosti se dorůstají délky až dvou metrů, i když většina z toho je ocas. Mají ostré drapy, lalok a hřebínek podél hlavy a zad. V zajetí se dožívají v průměru 15 let.
Můj leguánek měl 3 měsíce když se ke mě dostal. Bylo to ustrašené miminko s velkýma očima a malinkým telíčkem, které bylo tak vystresované, že mělo problém i s tím se najíst.
Dnes už to bude rok co ho mám. Za to dobu pěkně vyrostl, otrkal se, je zdravý a plný síly a já ho úplně zbožňuju. Můj život se s ním změnil o 100% procent k lepšímu a každý den co ho mám mi přináší neuvěřitelnou radost. Už se nemůžu dočkat až vyroste do dospělé velikosti a bude z něj velikánský ještěr. Cítím se s ním jak Daenerys z Game of Thrones :D
Mimochodem jmenuje se Damon. Kdo zjistí po kom to jméno je, dostane zlatého bludištáka.
Nebudu dopodrobna popisovat co obnáší péče o leguány a teraristika obecně. Je to práce na každý den, finanční investice do začátku chovu je dost vysoká a leguán v rage módu je dost nebezpečná záležitost. K chovu je dokonce třeba speciání povolení (povinné pro všechny plazy v dospělosti větší jak 1m). Není to záležitost pro všechny. Ale rozhodně je to unikátní zvířátko, které vás nebude nudit, dá se ochočit a pěkně zařízené térárium může úžasně estetický doplňek domácnosti.
Asi není velkým překvapením, že se šnečkama není moc legrace. Člověk si je nemůže pochovat (vlastně může, ale je to slizkej zážitek) ani podrbat. Proto jsem cca za rok učinila rozhodnutí pořídit si konečně plnohodnotný vlastní zvířátko. Bylo to chvilku po mých 18 narozeninách a já si chtěla nadělit něco nezapomenutelného.
Pořídila jsem si leguána zeleného. A proč zrovna jeho? To je poměrně jednochý. Plazi mě fascinovali odjakživa, příšli mi naprosto úžasní, zejména varani. Jakožko milovníkovi fantasy mi neuvěřitelně přípomínali draky. Když byl můj bratr malý, měl dokonce svojí nejoblíbenější hračku plastovýho leguána, takže láska k velkým plazům je tak nějak v celé naší rodině.
Jenže myslela jsem si, že všichni žerou buď hlodavce nebo hmyz. A nějak jsem netoužila po manipulaci se sarančatama, eh, proto jsem chov zavrhla. Až loni jsem nějakou čirou náhodou zjistila, že tomu tak není. Leguáni jsou výhradně bíložravci, pochutnávají si na kytičkách. Když jsem tohle zjistila, měla jsem okamžitě jasno - pořídím si ho.
dospělý leguán zelený
Plán jsem zrealizovala poměrně rychle. Několik dní jsem pročítala všechny možné informace o chovu, našla jsem skvělého chovatele (provozovatel Klubu chovatelů leguánů zelených), který mi ho prodal a sehnala jsem všechno vybavení. A také jsem serozhodla, že ho chci co nejmladšího, abych si ho mohla vychovat úplně od základu a že chci samečka, jelikož samičky mají často deprese pokud jsou chovány osamotě.
A teď něco o samotných leguánech. Jsou to vedle krokodýlů a varanů jedni z největších plazů a zároveň jsou spolu s nimi jedni z nejpřímějších potomků dinosaurů. Existuje dosud 17 objevených druhů. V dospělosti se dorůstají délky až dvou metrů, i když většina z toho je ocas. Mají ostré drapy, lalok a hřebínek podél hlavy a zad. V zajetí se dožívají v průměru 15 let.
Můj leguánek měl 3 měsíce když se ke mě dostal. Bylo to ustrašené miminko s velkýma očima a malinkým telíčkem, které bylo tak vystresované, že mělo problém i s tím se najíst.
Dnes už to bude rok co ho mám. Za to dobu pěkně vyrostl, otrkal se, je zdravý a plný síly a já ho úplně zbožňuju. Můj život se s ním změnil o 100% procent k lepšímu a každý den co ho mám mi přináší neuvěřitelnou radost. Už se nemůžu dočkat až vyroste do dospělé velikosti a bude z něj velikánský ještěr. Cítím se s ním jak Daenerys z Game of Thrones :D
Mimochodem jmenuje se Damon. Kdo zjistí po kom to jméno je, dostane zlatého bludištáka.
Nebudu dopodrobna popisovat co obnáší péče o leguány a teraristika obecně. Je to práce na každý den, finanční investice do začátku chovu je dost vysoká a leguán v rage módu je dost nebezpečná záležitost. K chovu je dokonce třeba speciání povolení (povinné pro všechny plazy v dospělosti větší jak 1m). Není to záležitost pro všechny. Ale rozhodně je to unikátní zvířátko, které vás nebude nudit, dá se ochočit a pěkně zařízené térárium může úžasně estetický doplňek domácnosti.
Ten je úžasnej. Známí ho měli snad 17 roků, jsou to krásná zvířata.
OdpovědětVymazat